Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
05E7B0676886C567C12580EB004C8E57.html
HTML · 11.23 KB
No categories available
21 Cdo 3469/2016
21 Cdo 3469/2016
U S N E S E N Í
EDENHAM VENTURES LTD.
J. M.
, zastoupené JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská č. 270/8, pro 2.884.351,74 Kč s příslušenstvím, o určení ceny nemovitých věcí, vedené u soudního exekutora JUDr. Vlastimila Porostlého, Exekutorský úřad Ostrava, pod sp. zn. 069 EX 2388/15, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. dubna 2016, č. j. 29 Co 31/2016 -34, takto:
Dovolání povinné
se odmítá
.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 4. 2016, č. j. 29 Co 31/2016 -34, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [pro hodnocení znaleckého posudku při oceňování nemovitých věcí v exekučním řízení podle § 336 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 66 odst. 5 exekučního řádu včetně vypořádání se s námitkami srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013 , k otázce, že při výkonu rozhodnutí (exekuci) není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu, že obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 , uveřejněné pod č. 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 , uveřejněné pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 , uveřejněné pod č. 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1645/2004 , anebo ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3876/2013 ,] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Dovolání povinné navíc neobsahuje v rozporu s ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť dovolatelka neoznačuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , či jeho části (srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 , které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura), a v dovolacím řízení proto nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 ) a následující zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. ledna 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu