Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3043/2013

U S N E S E N Í

Ing. J. C.

,

zastoupeného JUDr. T. F., obecným zmocněncem, proti povinnému

JUDr. J. K.,

zastoupenému JUDr. Stanislavou Křivánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Gutova č. 40, pro 7,138.447,- Kč s příslušenstvím a pro 3,000.000,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaromíra France, Exekutorský úřad Jičín, se sídlem v Jičíně, Husova 64, pod sp. zn. 023 EX 00582/12, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2013, sp. zn. , , takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

V exekuci prováděné na majetek povinného prodejem nemovitostí určil pověřený soudní exekutor Mgr. Jaromír Franc usnesením ze dne 29. 4. 2013, č. j. 023 EX 00582/12-089, cenu nemovitostí s jejich součástmi a příslušenstvím ve vlastnictví povinného zapsaných na listu vlastnictví 4868 pro obec P., katastrální území P., které „jsou tvořeny bytovou jednotkou číslo 1166/22 situované v budově bytového domu P.(LV 4145) s podílem o velikosti 1012/17266 na společných částech budovy bytového domu P. (LV 4145), stojícího na pozemku parcelní číslo 1455/22 a s podílem o velikosti 1012/17266 k pozemkům parcelní číslo 1455/10, číslo 1455/17 a číslo 1455/22 na částku 6,500.000,- Kč, cenu závady z věcného břemene práva umístění, provozování, provádění kontroly, údržby a oprav teplovodní přípojky a právo přístupu a příjezdu (týkající se parcely 1455/10), povinnost k bytové jednotce číslo 1166/22 podle smlouvy o zřízení věcného břemene bezúplatné ze dne 13. 7. 2004 ve prospěch Pražské teplárenské a.s. určil částkou 10.000,- Kč“, a dále rozhodl, že „závada, která prodejem v dražbě nezanikne, je závada z věcného břemene práva umístění, provozování, provádění kontroly, údržby a oprav teplovodní přípojky a právo přístupu a příjezdu (týkající se parcely 1455/10), povinnost k bytové jednotce číslo 1166/22 podle smlouvy o zřízení věcného břemene bezúplatné ze dne 13. 7. 2004 ve prospěch Pražské teplárenské a.s.“ a že výsledná cena činí 6,490.000,- Kč. Dalším usnesením ze dne 29. 4. 2013, č. j. 023 EX 00582/12-090, určil soudní exekutor cenu nemovitostí s jejich součástmi a příslušenstvím ve vlastnictví povinného zapsaných na listu vlastnictví 4149 pro obec P., katastrální území P., které „jsou tvořeny: a) jednotkou garáže číslo 1167/26 situované v budově bytového domu P. (LV 4148) s podílem o velikosti 129/11394 na společných částech budovy bytového domu P. (LV 4148), stojící na pozemku parcelní číslo 1455/21 a s podílem o velikosti 129/11394 k pozemkům parcelní číslo 1455/9, číslo 1455/16 a číslo 1455/21, b) jednotkou garáže číslo 1167/27 situované v budově bytového domu P. (LV 4148) s podílem o velikosti 133/11394 na společných částech budovy bytového domu P. (LV 4148), stojící na pozemku parcelní číslo 1455/21 a s podílem o velikosti 133/11394 k pozemkům parcelní číslo 1455/9, číslo 1455/16 a číslo 1455/21, na částku 370.000,- Kč, cenu závady z věcného břemene práva umístění, provozování, provádění kontroly, údržby a oprav teplovodní přípojky a právo přístupu a příjezdu (týkající se parcel 1455/9 a 1455/16) s povinností k bytové jednotce číslo 1167/26 a jednotce číslo 1167/27 ve prospěch oprávněného z věcného břemene Pražské teplárenské a.s. podle smlouvy o zřízení věcného břemene bezúplatné ze dne 13. 7. 2004 určil částkou 20.000,- Kč“, a dále rozhodl, že „závada, která prodejem v dražbě nezanikne, je závada z věcného břemene práva umístění, provozování, provádění kontroly, údržby a oprav teplovodní přípojky a právo přístupu a příjezdu (týkající se parcely 1455/9 a 1455/16) s povinností k jednotce číslo 1167/26 a jednotce číslo 1167/27 ve prospěch oprávněného z věcného břemene Pražské teplárenské a.s. podle smlouvy o zřízení věcného břemene bezúplatné ze dne 13. 7. 2004“, a že výsledná cena činí 350.000,- Kč. Jak z odůvodnění těchto rozhodnutí vyplývá, soudní exekutor určil cenu nemovitostí, jejich příslušenství a jednotlivých práv a závad s nemovitostmi spojených na základě dvou znaleckých posudků vypracovaných znaleckým ústavem Odhadci a znalci CZ, s.r.o., ze dne 13. 3. 2013, č. 1993 - 90/2013 a č. 1994-91/2013.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2013, sp. zn. , , obě usnesení soudního exekutora potvrdil. Odvolací soud k námitkám povinného, že „obvyklá cena nemovitostí nebyla určena správně“, neboť znalecké posudky jsou „nesprávné, neobjektivní a v rozporu s právními předpisy upravujícími oceňování nemovitostí“, odkázal na ustanovení , o oceňování majetku a o změně některých zákonů, a na ustanovení , , a a uzavřel, že oba znalecké posudky byly vypracovány v souladu se zákonem, že mají všechny stanovené náležitosti, že soudu nepřísluší jakkoliv přezkoumat správnost jejich odborných závěrů a že může hodnotit toliko jejich přesvědčivost co do úplnosti ve vztahu k zadání, jejich logické odůvodnění a soulad s ostatními provedenými důkazy. Výslovně pak poukázal na to, že „znalec“ vycházel z obvyklé ceny nemovitostí, že porovnával nemovitosti ve srovnatelné lokalitě, že přesvědčivě zdůvodnil, jak k této ceně dospěl, a že vysvětlil též nutnost určité korekce ceny nabídkové, která je obvykle vyšší než skutečně realizovaná, a použití indexu odlišnosti, pomocí nějž srovnával vzájemně srovnávací nemovitosti s nemovitostmi oceňovanými. Dále odvolací soud podotkl, že při určení obvyklé ceny nemovitostí je právě jen na znalci, jakým způsobem porovnává jednotlivé srovnávací nemovitosti. Důvod k vypracování revizních znaleckých posudků proto neshledal.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost „dovozuje z ustanovení , a , (dále jen „“), ve znění účinném od 01. 01. 2013“, přičemž je toho názoru, že „předmětem rozhodování odvolacího soudu byly právní otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudů, zejména pak dovolacího ČR“, a dále z toho, že „v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla právní otázka vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, přičemž tuto právní otázku shledává „v řešení následujícího právního problému: Může být tak zásadní otázka jakou je stanovení výsledné ceny dražených nemovitostí, od níž se odvíjí výše nejnižšího podání, zodpovězena a stanovena na základě znaleckého posudku, který je vyhotoven v rozporu s platnými právními předpisy na základě subjektivního indexu odlišnosti stanoveného znalcem „od stolu“ bez jakéhokoli objektivního a zákonného kritéria?“ Důvodem podání dovolání je podle dovolatele „nesprávné hodnocení důkazu, na jehož základě došlo k právně naprosto fatálně relevantní skutečnosti, jakou je stanovení výsledné ceny“ předmětných „nemovitostí s jejich součástmi a příslušenstvím v jeho vlastnictví, a které ve svém důsledku způsobuje rovněž nesprávné právní posouzení věci, kterého se dopustil jak soudní exekutor ve svých usneseních, tak i odvolací soud v napadeném usnesení“. Nesouhlasí se způsobem určení obvyklé ceny nemovitostí ve znaleckých posudcích, zejména s užitím tzv. „indexu odlišnosti“, který obecně závazné právní předpisy, tj. , o oceňování majetku a o změně některých zákonů, v platném znění, a , o provedení některých ustanovení , ve znění pozdějších vyhlášek, neupravují, a který je pouze „subjektivním kritériem“ použitým znalcem; proto na jeho základě stanovená obvyklá cena nemůže být právně závazná a relevantní pro soudní řízení. Dále namítá, že znalec pominul většinu základních kritérií pro porovnání nemovitostí, že nezohlednil lokalitu, v níž se jeho nemovitosti nacházejí, jakož ani jejich vybavení a stavebně-technické řešení, orientaci oken, dostupnost apod. Konečně pak nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že „pro finální cenu, za kterou budou nemovitosti prodány, nehraje hranice nejnižšího podání žádnou roli“, čímž „porušuje a diskredituje jeho vlastnické právo k nemovitostem“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „“), neboť dovolací řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz Čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) a podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „exekuční řád“ (viz Čl. IV bod 1. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Podle ustanovení exekučního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí.

Jak vyplývá z ustanovení , po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitost a její příslušenství a aby ocenil jednotlivá práva a závady s nemovitostí spojené. Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při oceňování podle zvláštního předpisu. Podle ustanovení exekučního řádu při oceňování nemovitosti, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených se použije obvyklá cena podle zvláštního právního předpisu. S ohledem na odkaz poznámky pod čarou č. 18 je při zjištění ceny třeba vycházet z ceny obvyklé, kterou definuje , o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů (v daném případě ve znění účinném do 31. 12. 2013). Obvyklou cenou ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. , ve znění účinném do 31. 12. 2013, určoval způsob určení obvyklé ceny nemovitostí, nebyl jím však upraven postup k určení takové ceny (na rozdíl od úpravy tohoto zákona účinné od 1. 1. 2014). Soudní praxe i nauka dovodily, že okolnostmi, majícími vliv na obvyklou cenu, které musí být zváženy, jsou především místo, kde nemovitost leží, úroveň cen obvykle dosahovaných při prodeji srovnatelných nemovitostí, ale také účel, pro který je cena zjišťována.

Účelem ocenění nemovitosti ve smyslu ustanovení exekučního řádu ve spojení s ustanoveními a 336a není stanovení ceny, za kterou bude věc v exekučním (vykonávacím) řízení prodána, nýbrž pouze určení východiska pro stanovení nejnižšího podání (nemovitost se při výkonu rozhodnutí prodává za nejvyšší podání, a kolik toto podání bude činit, se ukáže až v samotné dražbě) - k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. , a

z odborné literatury srov. Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s. 2004, s. 528, či Kasíková M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 282.

Podle ustanovení vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, znalec v posudku uvede popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). Znalecký posudek se tedy skládá ze tří částí: z nálezu (popisu relevantních výchozích skutečností), posudku (samotného odborného znaleckého posouzení včetně závěrů) a znalecké doložky (osvědčující především znalcovu kvalifikaci).

Obecně platí, že při hodnocení znaleckého posudku musí soud zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který mu soud (soudní exekutor) vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně, nesplnil-li jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nebo pokud má pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě, aby vypracoval nový posudek. Dospěje-li soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, vyžádá revizní znalecký posudek. Soud dále hodnotí přesvědčivost znaleckého posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů, případně, zda závěry posudku nejsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. např. usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. prosince 1980, Pls. 3/80, uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2011, sp. zn. , či rozsudek téhož soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. ).

Uvedené závěry se uplatní i ohledně znaleckých posudků při oceňování nemovitosti, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených vyžádaných soudem podle ustanovení ve vykonávacím řízení nebo soudním exekutorem podle ustanovení exekučního řádu v exekučním řízení prováděném prodejem nemovitosti. V případě, že soud nebo soudní exekutor provedl (bylo-li to potřebné) ohledání nemovitosti a jejího příslušenství ( ), hodnotí též, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky místního ohledání nemovitosti, případně jinými zjištěnými skutečnostmi. V usnesení o určení ceny nemovitosti, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených ( ) se pak soud (soudní exekutor) musí vypořádat s námitkami a připomínkami k odhadu nemovitosti a musí uvést všechny rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení odhadní ceny.

V posuzované věci soudní exekutor usnesením ze dne 7. 1. 2013, č.j. 023 EX 00582/12-055, pověřil stanovením obvyklé ceny shora uvedených nemovitostí a jejich příslušenství, obvyklé ceny práv a závad s nemovitostmi spojených a obvyklé ceny movitých věcí, které tvoří příslušenství nemovitostí, znalecký ústav Odhadci a znalci CZ, s.r.o., ze dne 13. 3. 2013, jenž podal dva znalecké posudky ze dne 13. 3. 2013, č. 1993 - 90/2013 a č. 1994-91/2013 a které obsahují nálezy, odborné znalecké posouzení včetně závěrů i znalecké doložky. Z odůvodnění usnesení soudního exekutora ze dne 29. 4. 2013, č. j. 023 EX 00582/12-089, a č.j. 023 EX 00582/12-090, pak vyplývá, že k námitkám povinného, který nesouhlasil se závěry znalce a se způsobem, jakým byla určena obvyklá cena, se znalec písemně vyjádřil, podrobně své závěry vysvětlil, náležitě je odůvodnil a setrval na nich, přičemž námitky povinného nepovažoval za konstruktivní. Znalec též poukázal na to, že srovnávací nemovitosti v počtu šesti, přestože nejsou úplně stejné jako nemovitosti oceňované, dostatečně vypovídají o aktuální situaci na místním realitním trhu, a že právě pomocí indexu odlišnosti bylo provedeno jejich srovnání s nemovitostmi oceňovanými. Pověřený soudní exekutor proto považoval předložené znalecké posudky po formální stránce za úplné, jejich zpracování v souladu se zákonem a neměl tudíž pochybnosti o jejich správnosti.

Taktéž odvolací soud se v odůvodnění rozhodnutí námitkami povinného proti znaleckým posudkům zabýval, správně zdůraznil, že mu jakkoliv nepřísluší přezkoumávat správnost odborných závěrů těchto posudků, poukázal na to, že posudky splňují všechny náležitosti, a vysvětlil, proč nemá pochybnosti o jejich věcné správnosti; jeho právní názory jsou zcela v souladu se shora uvedenými judikatorními závěry i odbornou literaturou a postup odvolacího soudu netrpí ani formálními nedostatky, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Protože odvolací soud v napadeném usnesení neřešil žádnou otázku hmotného ani procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, protože se při svém rozhodnutí neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a protože nejsou splněna ani další kritéria přípustnosti dovolání obsažená v ustanovení , není dovolání povinného podle ustanovení přípustné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení Hlavy VI. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2014

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu