Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4915/2016

29 Cdo 4915/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 1108/18, PSČ 301 00,za účasti společnosti M E T A L a. s., se sídlem v Plzni, Na Roudné 443/18, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 00478326, zastoupené JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Modřínová 2436/2, PSČ 326 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2015, č. j. -154, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení přijatých valnou hromadou společnosti dne 8. července 2010 zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Jde přitom o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když usnesení ze dne 23. května 2012, č. j. -98, (jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti zamítl), zrušil k dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. května 2014, sp. zn. (které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách dovolacího soudu), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolánínesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Závěr odvolacího soudu, podle něhož skutečnost, že nebyla zpracována zpráva o vztazích mezi propojenými osobami ve smyslu , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), není důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky, je v souladu s (odvolacím soudem přiléhavě citovanou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , či ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. ). Důvody, pro které Nejvyšší soud formuloval uvedený závěr, plně dopadají i na situaci, kdy zpráva o vztazích není vůbec zpracována (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2008, sp. zn. ).

Ustálené judikatuře Nejvyššího soudu odpovídá rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož konání valné hromady dne 8. července 2010, tedy až po uplynutí lhůty určené § 184a odst. 1 obch. zák., představuje toliko nepodstatné porušení práv akcionářů, jež navíc nemělo závažné právní následky, a neodůvodňuje tudíž [v souladu s § 183 a § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.] vyslovení neplatnosti usnesení o schválení účetní závěrky. Odvolací soud správně vycházel z principu proporcionality (jakožto obecné právní zásady), který se v úpravě § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. promítá a z něhož plyne, že ne každé porušení právních předpisů či stanov vede k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008, sp. zn. , ze dne 15. února 2012, sp. zn. , ze dne 20. června 2012, sp. zn. , ze dne 20. května 2010, sp. zn.29 Cdo 4811/2009, či ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2015, sp. zn. ).

Odlišný závěr neplyne – a dovolatel se mýlí, usuzuje-li jinak – ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 80/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; v něm Nejvyšší soud toliko posuzoval, zda je řádná účetní závěrka po uplynutí lhůty určené ustanovením § 184 odst. 3 obch. zák., ve znění účinném do 30. listopadu 2009 (s účinností od 1. prosince 2009 do 31. prosince 2013 ustanovením § 184a odst. 1 obch. zák.) způsobilým podkladem pro rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku.

Dovolateli pak nelze přisvědčit ani v námitce, podle které odvolací soud nerespektoval předchozí kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, jde-li o posouzení, zda usnesení o volbě auditora spadalo do působnosti valné hromady. Naopak, odvolací soud se touto otázkou zabýval a jasně a srozumitelně vysvětlil, že rozhodnutí o volbě auditora svěřuje do působnosti valné hromady akciové společnosti ustanovení , o auditorech.

Přípustnost dovolání pak nezakládá ani námitka, podle níž nebylo dovolateli v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2012, sp. zn. , poskytnuto jím požadované vysvětlení přímo na jednání valné hromady, ale až dodatečně, v důsledku čehož je „evidentní, že (…) porušení zákona bylo několik a stěží mohl být přijat závěr o nepodstatném porušení zákona, je-li takové porušení vícenásobné“. Je tomu tak již proto, že dovolatel nijak nespecifikuje, neposkytnutím jakých informací bylo (mělo být) zasaženo do jeho akcionářských práv, a tím neumožňuje dovolacímu soudu posoudit, zda byl porušen právní předpis, a pokud ano, zda šlo o porušení podstatné a zda mělo závažné právní následky. Přitom sama skutečnost, že při přijímání napadených usnesení valné hromady mělo dojít k vícenásobnému porušení právních předpisů (jak tvrdí dovolatel), bez dalšího neznamená, že nebylo možné tato porušení posoudit jako nepodstatná, popř. jako nemající závažné právní následky [srov. § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. a judikaturu výše citovanou].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2016

JUDr. Petr Šuk předseda senátu