Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2892/2016

30 Cdo 2892/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně KINETIKA s.r.o., identifikační číslo osoby 263 46 117, se sídlem v Chodově, Nádražní 265, zastoupené JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 27/114, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016, č. j. -99, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 24. 9. 2015, č. j. -79, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 240 000 Kč (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 600 Kč (výrok II), ve výroku o věci samé tak, že konstatoval porušení práva žalobkyně na projednání věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. v přiměřené lhůtě, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 26 136,10 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Částky 240 000 Kč se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce shora označeného řízení, jehož předmětem bylo plnění ze směnky.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, přičemž zvolenou formou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. ).

Otázka složitosti původního řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že posuzovaná věc byla složitá po skutkové stránce, neboť bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování jak k otázce účinnosti doručení platebního rozkazu, tak k otázce pravosti podpisu na směnce, jež vyžadovala posouzení znalcem (srov. část IV a/ stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. ).

Otázka postupu soudu v posuzovaném řízení rovněž přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud zohlednil, že dokazování bylo v posuzovaném řízení prováděno soustředěně, účelně a logicky a že soud včas a účelně reagoval na návrhy a úkony účastníků (srov. část IV c/ Stanoviska).

Ani při řešení otázky významu předmětu řízení pro žalobkyni se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, pokud nepřihlédl k nadstandardnímu „rozsahu újmy“, jež měla žalobkyni vzniknout, když tuto skutečnost žalobkyně v řízení netvrdila, a neučinila ji tedy ani předmětem dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. ). Rovněž tato otázka tedy přípustnost dovolání podle nezakládá.

Na vysvětlenou žalobkyni Nejvyšší soud zdůrazňuje, že správná je rovněž úvaha odvolacího soudu vycházející z toho, že předmětem odškodnění v projednávané věci může být pouze nemajetková újma žalobkyně vzniklá v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu soudu, jenž záležel v nepřiměřené délce řízení. Dopady na majetkovou sféru žalobkyně (spočívající např. v nedobytnosti pohledávky, která byla předmětem posuzovaného řízení), byť by byly rovněž vyvolány nesprávným úředním postupem, nelze v rámci nároku uplatněného z titulu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk kompenzovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání tak nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z námitek žalobkyně.

Námitka žalobkyně vytýkající odvolacímu soudu údajné nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle jen tehdy, pokud je dovolání přípustné, což v dané věci není.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 4. ledna 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu