Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
B5A24AE595076FABC12580CD004CBB5F.html
HTML · 12.02 KB
No categories available
25 Cdo 5431/2016
25 Cdo 5431/2016
U S N E S E N Í
J. K.,
Pardubickému kraji
, se sídlem úřadu v Pardubicích, Komenského náměstí 125, IČO: 708 92 822, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného ČSOB pojišťovny, a.s., člena holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, IČO: 455 34 306,
o 52 062 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 125 C 11/2014 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 6. 2016, č. j. 18 Co 585/2015 -212, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníkůnemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 9. 2015, č. j. 125 C 111/2014 -161, žalobu na zaplacení částky 52 062 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, č. j. 18 Co 585/2015 -212, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 52 062 Kč s příslušenstvím a rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Tento rozsudek v celém jeho rozsahu napadl žalovaný dovoláním a navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že rozsudek soudu prvního stupně bude potvrzen, popř. zrušen.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 238 o. s. ř. o. s. ř.
Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. není dovolání podle ust. § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Předmětem řízení před odvolacím soudem byly jednotlivé nároky: na náhradu bolestného ve výši 7 200 Kč, za vyhotovení posudku o bolestném 100 Kč, za ztrátu na výdělku 41 726,80 Kč, za zaplacené regulační poplatky 270 Kč a za cestovní výdaje k lékaři 2 765,20 Kč.
Jde o samostatné nároky, proto přípustnost dovolání proti rozhodnutí o nich se posuzuje u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny jednou žalobou a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96 , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99 , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000).
Vzhledem k tomu, že žádný z uplatněných nároků nepřevyšuje 50 000 Kč a nejedná se o vztahy ze spotřebitelských smluv ani o pracovněprávní vztahy, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle § 243c o. s. ř. o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2016
JUDr. Marta Škárovápředsedkyně senátu