Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 922/2018

25 Cdo 922/2018-412

USNESENÍ

A. O.

Úrazová nemocnice v Brně

, se sídlem Ponávka 139/6, Brno, IČO 00209813, zastoupená JUDr. Antonínem Mimochodkem, advokátem se sídlem Zdislavina 488/10, Brno, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2016, č. j. -314,

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2016, č. j. -314, ohledně nároku ve výši 34 767 Kč představujícího náklady léčení, není přípustné podle ustanovení ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 – dále jen „ “).

Podle ve znění účinném do 29. 9. 2017, není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Předmětem řízení před odvolacím soudem bylo několik nároků: na náhradu bolestného ve výši 423 360 Kč, na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 252 000 Kč, náhradu nákladů léčení ve výši 34 767 Kč, za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 12. 2009 do budoucna ve výši 17 633 Kč měsíčně a za ztrátu na výdělku za dobu od ledna 1999 do listopadu 2009 ve výši 2 795 800 Kč.

Jde o samostatné nároky, proto přípustnost dovolání proti rozhodnutí o nich se posuzuje u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny jednou žalobou a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn.

Vzhledem k tomu, že nárok na náhradu nákladů léčení nepřevyšuje 50 000 Kč a nejedná se o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Ohledně ostatních nároků není dovolání žalobce přípustné podle , neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.

Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že skutková zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, odpovídají jím provedeným důkazům. Ze znaleckého posudku MUDr. Šobora a z revizního znaleckého posudku Fakultní nemocnice Královské Vinohrady bylo zjištěno, že je vysoce nepravděpodobná souvislost mezi operací, jíž se žalobce podrobil u žalované, a nákazou žalobce bakterií zlatého stafylokoka s následkem chronického zánětu kostní dřeně, ke které poté s časovým odstupem došlo. Toto skutkové zjištění pak podle odvolacího soudu není vyvráceno ani odborným posouzením MUDr. Škodáčka, jež žalobce v řízení předložil, nepodařilo se mu proto prokázat existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem újmy na zdraví. Odvolací soud hodnocení důkazů v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vysvětlil. Dovolatel namítá, že jeho současný nepříznivý zdravotní stav vznikl v důsledku zmíněné korekční operace pravé dolní končetiny a doposud nedošlo k ustálení zdravotního stavu, v důsledku čehož nemohlo dojít k promlčení nároku na náhradu škody. Domnívá se taktéž, že námitka promlčení, uplatněná před soudem prvního stupně, je v rozporu s dobrými mravy. Uplatněné námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit ( ), nesměřují totiž proti právním závěrům, ke kterým odvolací soud dospěl, čímž ovšem nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, jehož účelem je sjednocování rozhodovací praxe soudů, podle založit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ). Zpochybnění posouzení vztahu příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a jednáním žalovaného směřuje zásadně pouze proti zjištěnému skutkovému stavu věci a nikoli proti právnímu posouzení odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“). Na závěru o promlčení nároku žalobce rozhodnutí odvolacího soudu vůbec založeno není.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku důkazního břemene, jestliže měl za to, že prokázat příčinnou souvislost mezi nákazou a operací v zařízení žalované má žalobce, je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s dlouhodobou ustálenou rozhodovací praxí a dovolací soud ani nespatřuje žádný důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla podle posouzena jinak. Ačkoli odpovědnost za škodu podle , , účinný do 31. 12. 2013, je odpovědností objektivní, tj. bez ohledu na zavinění, je i v tomto případě na žalobci, aby prokázal, že újma na zdraví měla příčinu v povaze konkrétní použité věci (okolnosti, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, mohou spočívat i v nedostatečné sterilnosti či jiné chybějící vlastnosti věci použité při poskytnutí zdravotnické služby). Žalobce tedy nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. , Soubor C 1518, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. , Soubor C 4634).

Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených dovolání žalobce podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a náklady žalované spojené s podáním vyjádření, jehož argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 9. 2018

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu