Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 ICdo 69/2015

MSPH 90 INS 9622/2013190 ICm 266/201433ICdo 69/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobců a) JUDr. Jiřiny Lužové, insolvenční správkyně dlužnice P. K., b) P. P., zastoupeného JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Šrobárova 23, proti žalované DaGrIn CZ, s. r. o. se sídlem v Praze 7, V Háji 1185/18, identifikační číslo 28881940, zastoupené JUDr. Barborou Lukšovou Frantovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Washingtonova 17, v incidenčním sporu o určení pravosti, výše a pořadí přihlášených pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2015, č. j. 190 ICm 266/2014, -73 ( ), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Bednářové, advokátky.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( , , ve znění pozdějších předpisů -

dále jen „ “ - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( ).

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatelka vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části). Požadavku nevyhovuje ta část dovolání žalované, podle které má dovolání za přípustné, neboť považuje za nezbytné „vyřešit otázku hmotného práva ohledně přípustnosti smluvní pokuty ve spotřebitelské smlouvě – smlouvě o úvěru, resp. ohledně její výše, když je zřejmé, že soudy nižších stupňů nerozhodují ve světle judikatury Nejvyššího soudu shodně, resp. opačně. Z rozhodnutí zde uvedených soudů vyplývá, že judikatura Nejvyššího soudu ohledně smluvní pokuty ve spotřebitelských smlouvách není jednotná (…) a lze se domnívat, že ani doposud vydaná rozhodnutí Nejvyššího soudu (…) neobsahují jasné mantinely pro posuzování platnosti smluvních ujednání o smluvní pokutě, neboť i sám odvolací soud spíše než o judikaturu Nejvyššího soudu opírá své rozhodnutí o judikaturu Soudního dvora“.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu, nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Argument, podle kterého se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení takové právní otázky odvolacím soudem odchyluje; takový údaj se z dovolání nepodává.

Řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání může být argumentace tou částí ustanovení , která spojuje přípustnost dovolání s vyřešením otázky hmotného nebo procesního práva, „která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, avšak pouze tehdy, je-li z dovolání patrno, kterou takovou otázku hmotného práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Tento údaj však z dovolání (posuzováno podle obsahu) nevyplývá.

Přípustnost dovolání může být založena argumentací, že judikatura dovolacího soudu je ve vztahu k řešení konkrétní právní otázky rozporná. Nezbytným předpokladem takového vymezení předpokladu přípustnosti dovolání je ovšem označení rozhodnutí dovolacího soudu, v nichž taková sporná právní otázka byla vyřešena odlišně. Tímto způsobem ovšem dovolatelka přípustnost dovolání nevymezila.

Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Tento údaj se rovněž z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává.

Požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ( ) dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.

Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle věty první , neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. ).

Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Výrok o nákladech dovolacího řízení se ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou opírá o ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalované bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 19. 8. 2015), která podle ustanovení bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3.100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalobci částku 4.114 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Václav Duda předseda senátu