Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3881/2016

26 Cdo 3881/2016

U S N E S E N Í

R. M. M.

SOLOX s.r.o.

, se sídlem v Liberci XXX – Vratislavicích nad Nisou, Tanvaldská 41, IČO: 63148757, zastoupené Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Petrská 1136/12, o zaplacení částky 650.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. října 2015, č. j. -358, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.552,- Kč k rukám Mgr. Štěpána Brunclíka, advokáta se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Petrská 1136/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci jako soudu odvolacího ze dne 7. října 2015, č. j. -358 (k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila), odmítl podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (resp. jeho části), jak to učinila dovolatelka konstatováním (nadto zcela obecným), že

„napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a částečně která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“

. Z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být – v zájmu náležitého vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání – zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. ).

Dovolatelka však zejména výslovně neuvedla, kterou konkrétní otázku hmotného (či procesního) práva má v tomto směru na mysli, a tuto otázku nelze (jednoznačně) identifikovat ani z celkového obsahu dovolání. Dovolací soud však přesto v tomto případě výjimečně dodává následující. Měla-li na mysli – především vzhledem k odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. a – (pouze) otázku bezdůvodného obohacení, resp. že podle názoru odvolacího soudu nejde požadovanou částku přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu a násl. obč. zák. ( , , ve znění do 31. prosince 2013 – dále opět jen „obč. zák.“), neboť vydání bezdůvodného obohacení za zhodnocení předmětu nájmu by se mohla domáhat pouze v případě, kdy by provedenými stavebními úpravami zhodnotila pronajatý byt bez souhlasu (původního) pronajímatele (o takový případ zde evidentně nejde). Ani v takovém případě by se však vydání bezdůvodného obohacení nemohla úspěšně domoci vůči novému pronajímateli (zde vůči žalované), který později nabyl nemovitost, v níž se dotčený byt nachází (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu z 30. října 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1513 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V této souvislosti však nelze ani přehlédnout, že dovolatelka se v dovolání snad pokusila zpochybnit rovněž správnost právního názoru, jejž odvolací soud ve skutečnosti neučinil (námitkou, že nepřiznat jí uplatněný nárok se příčí dobrým mravům). Měla-li však na mysli rovněž otázku protihodnoty toho, o co se zvýšila hodnota věci ( věta čtvrtá obč. zák.), pak jde-li o náklady rekonstrukce původního bytu 2+1 učiněné v letech 1992 a 1993, nemohl být uplatněný nárok na peněžité plnění podřazen – podle zjištěných okolností případu – pod citované ustanovení už proto, že dotčenou rekonstrukci provedla dovolatelka dříve, než jí byl předmětný byt přenechán do nájmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2004, sp. zn. ). I kdyby tomu tak nebylo, nelze ztratit ze zřetele, že následnou přestavbou daného bytu (na byt 3+1), byť uskutečněnou za trvání nájemního poměru, nájem původního bytu 2+1 zanikl (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 1. září 2005, sp. zn. , uveřejněné pod C 3754 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 21. března 2007, sp. zn. , či nejnověji z 26. srpna 2016, sp. zn. ), přičemž žalovaná není subjektem, jenž byl pronajímatelem ke dni skončení nájmu bytu 2+1 a jenž by tak měl vypořádat investice dovolatelky do pronajaté věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. listopadu 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 92/2012 časopisu Soudní judikatura). Z titulu práv zakotvených v obč. zák. pak dovolatelka nemůže po žalované požadovat nárokované peněžité plnění ani za zmíněnou přestavbu původního bytu 2+1, neboť o změny předmětu nájmu ve smyslu citovaného ustanovení nejde v případě, kdy v důsledku provedených změn vznikl nový předmět, typicky věc – v tomto případě stavební úpravou (nově) vzniklý (a takto i kolaudovaný) byt 3+1 (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. září 2016, sp. zn. ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 1. listopadu 2016

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu