Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1766/2016

26 Cdo 1766/2016

U S N E S E N Í

RG- parking s.r.o.

městské části Praha 13

, se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2580/13, IČO 00241687, zastoupené JUDr. Vlastimilem Řezníčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského 554/10, o zaplacení 2.746.193 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2015, č. j. -320, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Dovolání žalované se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. -292 (správně -292), výrokem I. zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 2.746.193 Kč, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výrok II. a III.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 11. 2015, č. j. -320, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. potvrdil a ve výroku II. změnil tak, že „náhrada nákladů řízení se žalované nepřiznává“ (výrok I.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že „náhradu nákladů odvolacího řízení žalované nepřiznal“ (výrok II.). Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že žalovaná byla srozuměna se zavážkou pozemku p. č. 2342/484 v Praze – S. (který žalobkyně užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 7. 4. 2005 uzavřené na dobu tří let) zeminou z jiného pozemku, k úhradě nákladů s tím spojených se ale nezavázala. Po skončení nájemního vztahu se tak ve smyslu hradí zhodnocení věci – pozemku, nikoliv náklady nájemce do pozemku vložené, přičemž znaleckým posudkem bylo prokázáno, že ke zhodnocení pozemku nedošlo. Při rozhodování o nákladech řízení účastníků odvolací soud uzavřel, že právní zastoupení žalované advokátem je v tomto případě neúčelné, neboť s ohledem na její dostatečné materiální a personální vybavení není třeba, aby využívala pro celkem standardní spor z nájmu pozemku jeho služeb.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě účastnice dovolání, která Nejvyšší soud projednal a rozhodl o nich podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “).

V dovolání žalobkyně není vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v a 3 , neboť podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Právě takový (nezpůsobilý) důvod dovolatelka (žalobkyně) uplatnila, a sice dovolacími námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů (zejména kritikou závěrů znaleckého posudku), z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro závěr, že pronajatý pozemek nebyl zhodnocen. Jestliže tedy odvolací soud dospěl na základě učiněných skutkových zjištění k závěru, že ke zhodnocení pozemku nedošlo (a z jakých důvodů), a současně že žalovaná se zavážkou pozemku p. č. 2342/484 zeminou z jiného pozemku byla srozuměna, ale k úhradě nákladů s tím spojených se nezavázala, šlo o úsudek, který učinil v rámci zjišťování skutkového stavu, nikoli při právním posouzení věci.

Ani samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení ).

Rovněž námitka, že odvolací soud nesplnil poučovací povinnost podle , nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, neboť se týká případné vady řízení.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení žalobkyně, že dovoláním je napadán rozsudek v celém jeho rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání i žalovaná v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin je dovolání neprojednatelné, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jež je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ).

Jde-li o vymezení, v čem dovolatelka (žalovaná) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), pak k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. )

.

Má-li tedy být dovolání přípustné podle citovaného ustanovení proto, že – jak avizovala dovolatelka (žalovaná) – napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného (nebo procesního) práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno, která otázka hmotného (nebo procesního) práva je tímto soudem rozhodována rozdílně (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a specifikována rozhodnutí, v nichž k rozdílnému posouzení této otázky došlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. , a ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. ). Takové údaje v dovolání uvedeny nejsou.

Považovala-li snad dovolatelka (žalovaná) za rozdílně řešenou otázku, zda náklady za zastoupení městské části advokátem je možno považovat za účelně vynaložené, lze pro úplnost zmínit, že judikatura dovolacího soudu je v tomto směru konstantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , či ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. ) a navazuje na judikaturu Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , či ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

Za této situace dovolací soud dovolání žalobkyně i žalované podle odmítl pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (srov. věta druhá )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. října 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu