Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3686/2016

25 Cdo 3686/2016

U S N E S E N Í

E. Š.,

1)

V. O.

, a

2) O. S.

, oběma zastoupeným JUDr. Ludvíkem Hynkem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 2074/37, o 168.808,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. -320, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. -320, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 1. 2015, č. j. -302, o zastavení řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. -260, pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání poté, co byla pravomocně zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku a žalobce nevyhověl opakované výzvě obvodního soudu podle , o soudních poplatcích, a soudní poplatek neuhradil. Odvolací soud odůvodnil žalobcovu povinnost soudní poplatek uhradit, nepřihlédl k obsahově totožné žádosti o osvobození od soudních poplatků, neboť neobsahuje žádné nové skutečnosti o majetkové situaci žalobce a netvrdí nepříznivou změnu v jeho poměrech, jedná se tedy o nepřípustný úkon ve smyslu

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, zda má žadatel v řízení o osvobození od soudních poplatků povinnost dokládat konkrétní podklady, které soud vyžaduje, a dále v řešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zda může soud nepřihlédnout k nové žádosti, pokud žadatel nedoloží nové podklady o změně poměrů. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel popsal okolnosti, za nichž podal první žádost o osvobození od soudních poplatků dne 13. 10. 2014, a údajné vady, které spatřuje v postupu soudu prvního stupně, jenž jej následně vyzval k doložení daňového přiznání. Odvolacímu soudu vyčítá, že nepřihlédl k nově podané žádosti o osvobození od soudních poplatků, čímž postupoval v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, který v takových případech ukládá soudu řízení o další žádosti zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Dovolatel je rovněž přesvědčen, že mu bylo upřeno právo na zákonného soudce, neboť odvolací soud byl nesprávně obsazen, když má za to, že přidělování věcí u Městského soudu v Praze se neděje na základě transparentního a předvídatelného rozvrhu práce, neboť chybí přehledný popis matematických metod, jež představují základ algoritmu přidělování počítačovým systémem. Ze všech uvedených důvodů navrhuje dovolacímu soudu, aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), není však přípustné podle ustanovení

Doovolatelem vymezenou otázkou, zda má v řízení o osvobození od soudních poplatků žadatel povinnost dokládat a soud oprávnění vyžadovat pouze určité podklady, které mají osvědčovat osobní a majetkové poměry žadatele, se odvolací soud vůbec nezabýval, a na jejím řešení tudíž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků bylo negativně pravomocně rozhodnuto a bez tvrzení nových skutečností a doložení nových důkazů k prokázání žalobcových tvrzení o nepříznivé majetkové situaci nelze další žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhovět.

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu platí, že usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. .

V projednávané věci žalobce požádal poprvé o osvobození od soudních poplatků dne 9. 3. 2014 společně se žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, žádostí o řádné a úplné poučení a žádostí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. O všech těchto návrzích bylo rozhodnuto dne 26. 3. 2014 odvolacím soudem tak, že se žádosti žalobce o odročení odvolacího jednání ze zdravotních důvodů nevyhovuje, neboť ji odvolací soud považuje za obstrukční, k návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně se jako k nepřípustnému nepřihlíží a žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a zamítá se jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Odvolací soud dále usnesením ze dne 10. 4. 2014, č. j. -260, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení ve věci zastavil, neboť žalobce vzal žalobu zpět v plném rozsahu.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 10. 7. 2014 dovolání a opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Na výzvu obvodního soudu zaslal žalobce dne 13. 10. 2014 další žádost o osvobození od soudních poplatků společně s vyplněným prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech včetně příloh. Na základě této žádosti rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 12. 2014, č. j. -298, tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznává a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá. Toto své rozhodnutí odůvodnil soud nedoložením daňového přiznání a eventuálním potvrzením o výši sociálních dávek na výzvu soudu. Téhož dne soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku z dovolání usnesením č. j. -299. Obě usnesení byla žalobci doručena do datové schránky dne 16. 12. 2014 a po marném uplynutí lhůty pro odvolání nabylo usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků právní moci dne 1. 1. 2015.

Bylo-li následně řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a žalobce podal v odvolacím řízení nový návrh na osvobození od soudních poplatků, postupoval odvolací soud v souladu s výše nastíněnou rozhodovací praxí dovolacího soudu, pokud se k této žádosti v odůvodnění usnesení vyjádřil, vyhodnotil, že je obsahově totožná s původní žádostí, a uvedl, že ve věci žádosti o osvobození od soudních poplatků žalobce již bylo pravomocně rozhodnuto. Dovolateli lze přisvědčit pouze v tom, že dle ustálené rozhodovací praxe je třeba o každé další žádosti rozhodnout a řízení zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, nikoli k ní nepřihlédnout pro nepřípustnost dle , avšak na správnosti rozhodnutí odvolacího soudu tato skutečnost nic nemění. Právo na spravedlivý proces dovolateli upřeno nebylo, když se odvolací soud s důvody, proč další žádosti o osvobození od soudních poplatků nelze vyhovět, vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí.

Dovolatel dále namítl porušení práva na zákonného soudce, pokud v rozvrhu práce nebyl přesně uveden matematický model pro přidělování věcí s mezinárodním prvkem do odvolacích senátů, z čehož dovozuje, že odvolací senát byl nesprávně obsazen. Jak však správně dovolatel uvádí, mohlo by se jednat o vadu řízení, a rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že vady řízení samy o sobě nemohou být důvodem přípustnosti dovolání.

Pokud dovolatel citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. , jedná se o skutkově i právně odlišný případ, jehož závěry nelze na projednávanou věc vztahovat. Dovolací soud však konstatuje, že lze vytknout soudu prvního stupně, že při osvobození dovolatele usnesením ze dne 20. 4. 2016, č. j. -366, neuvedl, v čem spatřuje změnu majetkových poměrů žalobce, která eliminuje překážku věci pravomocně skončené. Ani tato skutečnost však nic nemění na správnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 10. 2016

JUDr. Robert Waltrpředseda senátu