Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2612/2016

22 Cdo 2612/2016

U S N E S E N Í

V. Č.

,

zastoupené Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti žalovaným:

1) R. H.

a

2) Z. H.

,

oběma zastoupeným JUDr. Simonou Matuškovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Nová 2027/12, o zdržení se zásahu do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2016, č. j. -135, ve znění usnesení ze dne 31. 3. 2016, č. j. -147, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3 630 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaných JUDr. Simony Matuškové.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, č. j. -107, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobkyně, způsobeného zastíněním okna kuchyně v domě, který je součástí parcely st. č. 69/3, ve vlastnictví žalobkyně, a to vzrostlými tújemi, které se nacházejí na parcele č. 68/1 ve spoluvlastnictví žalovaných, vše v katastrálním území Z. u V., a dále bránění ve výhledu z okna kuchyně v domě ve výlučném vlastnictví žalobkyně způsobeného tújemi na parcele č. 68/1 v témže katastrálním území, které zasahují do okna kuchyně žalobkyně do výšky 290 cm od terénu parcely č. 68/1.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. -135, ve znění usnesení ze dne 31. 3. 2016, č. j. -147, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání; uplatňuje dovolací důvod uvedený v („ “) a přípustnost dovolání opírá o citaci (str. 1 dovolání uprostřed); navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a případně i soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [ („ “)].

Podle musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle věty první dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. září 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. ).

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Je tak povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví ). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí být kvalifikované (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle nyní platného změní (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 12. února 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. a ze dne 24. června 2014, sp. zn. . Nesplní-li dovolatel tuto povinnost, nezbývá, než dovolání odmítnout; pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Protože v této věci nebyla přípustnost dovolání výslovně uvedena, resp. řádně konkretizována, Nejvyšší soud zkoumal, zda se nepodává z obsahu dovolání. Nicméně dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Nezbývá než konstatovat, že dovolatelka netvrdí nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání (nekonkretizuje žádný z důvodů přípustnosti uvedených v ) a takový důvod z dovolání nevyplývá ani implicitně. Již to postačuje k odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.

Nad rámec uvedeného se uvádí: V čl. IV. dovolání je jen reprodukováno odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. , které shrnuje použitelnou judikaturu k imisím tohoto druhu; v dalším textu dovolatelka polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu, aniž by nějak upřesnila, proč (v řešení jaké právní otázky) má být toto rozhodnutí s citovanou judikaturou v rozporu, a dovolací soud takový rozpor neshledal.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka není spokojena s tím, že soudy přihlédly k technickým normám, upravujícím zastínění kuchyně. To, že technické normy nejsou obecně závazným právním předpisem, nevylučuje, aby k nim soud přihlédl při hodnocení, zda imise stíněním vniká na pozemek (resp. dům) jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku (zde kuchyně v domě). K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud považoval technickou normu za relevantní pro posouzení věci. V projednávaném případě soud nevyšel jen ze zhodnocení stavu podle technických norem, ale i z dalších důkazů, včetně ohledání na místě samém, ze kterých učinil závěr, že kuchyně je i při deštivém počasí dostatečně osvětlena; přihlédl i k tomu, že je v ní tmavý nábytek. To, že v kuchyni třípokojového bytu se schází rodina, ještě neznamená, že by pro tento účel bylo nedostatečné osvětlení, postačující pro kuchyni – vaření jistě vyžaduje více osvětlení, než běžné společenské setkání. S tvrzením ohledně zastínění v zimním období se odvolací soud vypořádal (str. 7 rozsudku dole) a v této souvislosti není nic, co by založilo přípustnost dovolání.

Tuto část dovolatelka shrnuje tak, že – nepřípustně - namítá nesprávně zjištěný skutkový stav (str. 5 dovolání, třetí odstavec odspodu).

Dovolatelka dále vytýká, že soudy nevyšly z § 1017 o. z., který stanoví: „Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m“. Ani zde neuvádí relevantní důvod přípustnosti dovolání; pokud tvrdí, že soudy nerespektovaly judikaturu, pak nejen že netvrdí, kterou, ale dovolacímu soudu ani taková judikatura není známa; to, že soudy údajně nepostupovaly v souladu s , samo o sobě nezakládá dovolací důvod. Dále: Soudy otázku zastínění zvažovaly s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo najevo. Okno kuchyně žalobkyně leží jen jeden metr od pozemku žalovaných, tudíž ani tento odstup neodpovídá nyní platným stavebním předpisům; mezi účastníky byly spory, žalobkyně obtěžovala žalované tím, že sledovala dění na jejich pozemku a vstupovala do jejich konverzace, příp. i konverzace návštěv (to žalobkyně ani nepopírá, ostatně jde o skutkové zjištění, které v dovolacím řízení nelze zpochybnit); proto se žalovaní bránili vysazením tújí. Pak by i v případě, že by okno bylo skutečně zastíněno nad míru přiměřenou poměrům, bylo nutno přihlédnout k tomu, že jde o konflikt dvou práv – práva na nerušené užívání vlastnictví žalobkyně a téhož práva žalovaných, kterým svědčí i právo na ochranu soukromí (k němu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. ), jehož porušení tím, že soused je obtěžován pohledem, může být imisí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. ).

„Udělení souhlasu“ se zřízením okna ve stavebním řízení v roce 1976 nemůže založit věcné právo na vyhlídku z okna. Jednak v té době nebylo možno smluvně zřídit věcné břemeno, což judikatura opakovaně konstatovala, a to i pro případ, že by mezi stranami byla v té době uzavřena obligační smlouva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. ), jednak soudy neučinily skutkové zjištění, že by se „souhlas“ měl týkat i práva na jakékoliv (tedy i žalované objektivně obtěžující) vyhlížení; pokud dovolatelka poukazovala na protokol na č. l. 84, je tam vyjádřen jen souhlas s „orientací oken… které jsou směřovány k jejímu pozemku“; to samozřejmě nevylučuje následná opatření k omezení později nastalému obtěžování narušováním soukromí. Ani zde není nic, co by založilo přípustnost dovolání.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu