Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 52/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Václavy Čondlové, zastoupené Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. -187, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2016, č. j. -135, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2015, č. j. -107, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, č. j. -107, žalobu stěžovatelky o zdržení se zásahu do vlastnického práva - zastínění okna kuchyně vzrostlými tújemi. Nalézací soud rozhodnutí odůvodnil tím, že túje dosahují do výšky cca 60 % celkové čisté míry okenní výplně, ze zbylé části cca 40 % výplně okenní tabule při délce okna 199 cm vniká do kuchyně dostatečné světlo a stěžovatelku to nikterak v obvyklém užívání kuchyně neomezuje.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. -135, s odůvodněním, že vedlejší účastníci (žalovaní) nezasahují do vlastnických práv stěžovatelky nad míru přiměřenou poměrům a podstatně jí neomezují v obvyklém užívání kuchyně.

Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost podle usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. -187, protože stěžovatelka řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti podle o. s . ř.

Proti výše označeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a do práva na rovnost v řízení podle d. Porušení těchto práv spatřuje v tom, že obecné soudy neprovedly řádně dokazování, čímž se dopustily nepřípustné libovůle, jelikož nezjistily dostatečně skutkový stav - míru zastínění okna kuchyně - a vycházely z důkazů předložených především vedlejšími účastníky (žalovanými), v čemž stěžovatelka shledává porušení zásady rovnosti.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle .

Již z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že žádné ústavně chráněné právo stěžovatelky v řízení před obecnými soudy nebylo porušeno. Sama stěžovatelka poměrně složitě dovozuje porušení jejího práva na spravedlivý proces a zásady rovnosti; pouze se pokouší o ústavně právní argumentaci, která je ovšem nedostatečná - nevyplývá z ní žádné zásadní porušení práv, jde pouze o obecné formulace bez zřejmého obsahu. Stěžovatelka ve své podstatě jen polemizuje se skutkovými a právními závěry obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na y nepřísluší. Stejně tak skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1996,

sp. zn.

).

Právo na spravedlivý proces, jak vyplývá z a z dalších ustanovení d, není možno vykládat tak, že by jím byl garantován úspěch v řízení. Neznamená, že je jednotlivci zaručeno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajištěno právo na spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2002,

).

Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat dokazování provedené obecnými soudy; jako soudní orgán ochrany ústavnosti je v tomto ohledu povolán korigovat pouze mimořádné excesy. Obecné soudy nehodnotily důkazy svévolně, bez akceptovatelného racionálního logického základu, a rozhodně neporušily zásadu rovnosti, neboť stěžovatelka měla plně zachovanou možnost navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení a soudy se s jejími návrhy náležitě vypořádaly. V řízení byly mimo jiné provedeny dvě studie denního osvětlení kuchyně, které prokázaly, že hodnoty denního osvětlení jsou vyhovující.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu