Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
C33FD3646F55F123C1258091003568F0.html
HTML · 18.19 KB
No categories available
30 Cdo 3224/2016
30 Cdo 3224/2016
U S N E S E N Í
H. H. T. T.
České republice – Ministerstvu spravedlnosti
, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 2.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 159/2015 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2016, čj. 19 Co 135/2016 -106, takto:
I. Dovolání žalobkyně
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Žalobkyně se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2.000.000,-Kč s příslušenstvím, způsobenou jí nezákonným rozhodnutím v trestním řízení vedeném proti jejímu manželovi, ve kterém byl zproštěn obžaloby. Nemajetkovou újmu spatřuje v neodůvodněném zásahu do jejích osobnostních práv, a to především práva na ochranu rodinného života, cti a jména.
Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) shora v záhlaví citovaným rozsudkem, potvrdil ve výroku I. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 1. února 2016, čj. 28 C 159/2015 -88, kterým soud prvního stupně ve výroku I. žalobu zamítl a ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl ve výroku II. o náhradě nákladů řízení v odvolacím řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního dospěl k závěru, že žalobkyně skutkově vymezila uplatněný nárok ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), rozhodném znění [dále též „OdpŠk“]. Odvolací soud dovodil, že žalobkyni jako manželku poškozeného nelze formálně bez dalšího považovat za stranu v trestním řízení, která je aktivně věcně legitimovanou podle § 7 odst. 1 OdpŠk. Pouze v situaci, kdy by v určité fázi řízení činila návrhy či podávala opravné prostředky nebo namísto svého obviněného manžela mu zvolila obhájce pro trestní řízení s nutnou obhajobou, stala by se osobou natolik zúčastněnou v trestním řízení, že by ji nebylo možno z hlediska pojmového vyloučit jako účastníka řízení pro účely definice aktivně věcně legitimované osoby podle § 7 odst. 1 OdpŠk. V projednávaném případě žalobkyně nic takového netvrdila ani nenavrhovala důkazy s tím, že uplatněnou nemajetkovou újmu od takové skutečnosti neodvozovala.
Odvolací soud dále dovodil ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008 , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 125/2011,že uplatněný nárok nelze posuzovat podle § 11 a násl. obč. zák., tj. jako nárok vyplývající z ochrany osobnosti, jak ostatně plyne již z rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, zejména z jeho nálezů ze dne 14. dubna 2009, sp. zn. II. ÚS 1191/08 , a ze dne 1. června 2010, sp. zn. I. ÚS 904/08 .
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) konstatuje, že dovolání proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
Dovolatelka v dovolání namítala, že odvolací soud rozhodl v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4768/2007 , sp. zn. 25 Cdo 109/2008 , a sp. zn. 30 Cdo 3222/13 , z nichž citoval, že: „Manželka obviněného, která mu namísto něj zvolí obhájce pro trestní řízení a zaplatí náklady nutné obhajoby, je aktivně věcně legitimována ve sporu proti státu o náhradu škody způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které skončilo jeho zastavením nebo zproštěním obžaloby“. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobkyně uvedenou skutečnost, že „zvolila svému manželovi obhájce pro trestní řízení a zaplatila náklady nutné obhajoby“,všaknetvrdila.
Jestliže dovolatelka polemizuje se skutkovými závěry soudů a s jejich hodnocením, dovolací soud připomíná, že od 1. ledna 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2015, sp. zn. 22 Cdo 2253/2015 , ze dne30. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 416/2014 , nebo ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013 , jež jsou veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz).
Dovolatelka dále namítá, že „soud prvního stupně neprováděl ani žádné dokazování, kdy nepřipojil ani trestní spis, ze kterého se nárok odvíjí“, že „rozhodnutí soudu je i překvapivé, neboť soudem nebyla žalobkyně poučena o tom, jaké jsou podle názoru soudu předpoklady pro úspěch ve věci ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 4768/2007 , nebo pod sp. zn. 25 Cdo 109/2008 , nebo sp. zn. 30 Cdo 3222/13 “, že „pokud by soud prováděl dokazování a měl k dispozici trestní spis, pak by musel zjistit, že žalobkyně byla v trestním řízení aktivní…“ Jedná se o námitky týkající se vad řízení. Přípustnost dovolání nemohly založit ani tyto námitky, neboť k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Zpochybňuje-li dovolatelka právní kvalifikaci uplatněného nároku učiněnou odvolacím soudem a vytýká-li mu, že zcela nepřípadně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 3916/2008 , s tím, že se nelze domáhat nároku na náhradu škody podle obecných ustanovení ochrany osobnosti, což dovolatelka považuje za popírání základních právních principů, dovolání v této části nepřekračuje polemiku se správností právního posouzení věci odvolacím soudem, jež však k závěru o projednatelnosti dovolání nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 30. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013 , či ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 ). Dovolací soud k tomu poznamenává, že při právní kvalifikaci uplatněného nároku, soud vychází ze skutkového vymezení nároku žalobcem.
Jak vyplývá se shora uvedeného, dovolání žalobkyně proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze není podle § 237 o. s. ř přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu