Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1812/2016

30 Cdo 1812/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Bohemia Trust Management s.r.o., IČ 60203731, se sídlem v Praze 1, V Jámě 5/699, zastoupené JUDr. Mariánem Kováčikem, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova 1107/54, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 937 387,70 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2015, č. j. -72, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 8. 2014, č. j. -50, zamítl žalobu na zaplacení částky 937 387,70 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé co do částky 873 387,70 Kč potvrdil, co do částky 64 000 Kč a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se domáhala částky 64 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částky 873 387,70 Kč jako náhrady škody (spočívající v zaplacení úroků z prodlení), které jí měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Námitky, že v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení byla žalobkyně povinna zaplatit na úrocích z prodlení více, než by zaplatila, kdyby k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a že takovéto navýšení úroků z prodlení představuje škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním soudu, přípustnost dovolání podle nezakládají, neboť ohledně nich nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud totiž uzavřel, že v daném případě není splněn předpoklad odpovědnosti státu za škodu, neboť povinnost žalobkyně zaplatit úroky z prodlení se neodvíjí od nepřiměřené délky soudního řízení, ale od porušení její povinnosti zaplatit dluh řádně a včas. Platit úroky z prodlení je ustanovením , , předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Tvrdí-li žalobkyně, že utrpěla újmu, když jí bylo soudem uloženo zaplatit věřiteli žalovanou částku na úrocích z prodlení, je třeba příčinu vzniku této újmy spatřovat ve skutečnosti, že z její strany nedošlo k řádnému a včasného splnění dluhu, a nikoliv v nesprávném úředním postupu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedenou judikaturu nemohou přípustnost dovolání založit ani další otázky, jejichž řešení odvolacím soudem žalobkyně napadá (že soudy neaplikovaly ustanovení , , že pokud bylo porušení ze strany žalobkyně primárním důvodem vzniku škody, pak sekundárním důvodem pro samotnou výši škody byl nesprávný úřední postup soudů, že soudy nijak neřešily, že nebyly požadovány úroky z prodlení za celé období), neboť i tyto otázky řešil odvolací soud v souladu s výše uvedenou judikaturou.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí ( ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 18. října 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu