Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 1 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (6)0CCDC53A044EE7B8C12580910036027A.html
HTML · 14.38 KB
No categories available
30 Cdo 1812/2016
30 Cdo 1812/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Bohemia Trust Management s.r.o., IČ 60203731, se sídlem v Praze 1, V Jámě 5/699, zastoupené JUDr. Mariánem Kováčikem, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova 1107/54, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 937 387,70 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 284/2012 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2015, č. j. 14 Co 477/2014 -72, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 8. 2014, č. j. 22 C 284/2012 -50, zamítl žalobu na zaplacení částky 937 387,70 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé co do částky 873 387,70 Kč potvrdil, co do částky 64 000 Kč a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala částky 64 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částky 873 387,70 Kč jako náhrady škody (spočívající v zaplacení úroků z prodlení), které jí měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 128/2002 .
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, odmítl.
Námitky, že v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení byla žalobkyně povinna zaplatit na úrocích z prodlení více, než by zaplatila, kdyby k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a že takovéto navýšení úroků z prodlení představuje škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním soudu, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. nezakládají, neboť ohledně nich nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud totiž uzavřel, že v daném případě není splněn předpoklad odpovědnosti státu za škodu, neboť povinnost žalobkyně zaplatit úroky z prodlení se neodvíjí od nepřiměřené délky soudního řízení, ale od porušení její povinnosti zaplatit dluh řádně a včas. Platit úroky z prodlení je ustanovením § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Tvrdí-li žalobkyně, že utrpěla újmu, když jí bylo soudem uloženo zaplatit věřiteli žalovanou částku na úrocích z prodlení, je třeba příčinu vzniku této újmy spatřovat ve skutečnosti, že z její strany nedošlo k řádnému a včasného splnění dluhu, a nikoliv v nesprávném úředním postupu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1421/2004 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4659/2009 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3281/2011 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2076/2012 , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 414/13 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2407/2012 ).
S ohledem na výše uvedenou judikaturu nemohou přípustnost dovolání založit ani další otázky, jejichž řešení odvolacím soudem žalobkyně napadá (že soudy neaplikovaly ustanovení § 441 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , že pokud bylo porušení ze strany žalobkyně primárním důvodem vzniku škody, pak sekundárním důvodem pro samotnou výši škody byl nesprávný úřední postup soudů, že soudy nijak neřešily, že nebyly požadovány úroky z prodlení za celé období), neboť i tyto otázky řešil odvolací soud v souladu s výše uvedenou judikaturou.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 18. října 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu