Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3281/2011

U S N E S E N Í

,

IČ: 471 51 544, se sídlem v Bernarticích, okres Jeseník, zastoupeného JUDr. Igorem Krajčíkem, advokátem se sídlem Lipová – lázně, Horní Lipová 271, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16

,

o zaplacení 1.996.196,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2011, č. j. -48, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. ledna 2011, č.j. -31, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1.996.196,- Kč (výrok I.), a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. dubna 2011, č.j. -48 – po té, co v rozsahu zpětzvetí žaloby v části o zaplacení 1.163.328,- Kč rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil – co do částky 832.868,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Žalobou uplatněné právo odůvodňoval žalobce tvrzením, že jde o majetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku průtahů, k nimž došlo v dříve skončeném řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. ; v něm se žalobce (v postavení žalovaného) bránil požadavku svého věřitele na zaplacení dlužné částky. Za škodu pokládá žalobce úbytek majetku o úroky z prodlení, které byl nucen zaplatit svému věřiteli za dobu překračující přiměřenou délku řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že předchozí nalézací řízení (vedenému u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. ) bylo zahájeno dne 15. 4. 1998 a pravomocně bylo skončeno dne 30. 7. 2008; žalobci (v postavení žalovaného) v něm byla uložena povinnost zaplatit protistraně částku 3.996.196,40 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 4,8% z částky 2.000.000,- Kč od 20. 11. 2003 do zaplacení a 0,1% z částky 1.478.951,41 Kč od 20. 11. 2003 do zaplacení.

Ani odvolací soud nezpochybnil závěr soudu prvního stupně, že ve shora označeném nalézacím řízení soudy nedostály své povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž se dopustily nesprávného úředního postupu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ). Stejně jako soud prvního stupně však uzavřel, že mezi tímto nesprávným úředním postupem a žalobcem tvrzenou majetkovou újmou není vztah příčiny a následku. Důvodem, pro který vznikla žalobci (v řízení žalovanému) povinnost zaplatit úroky z prodlení, spočíval v porušení žalobcovy povinnosti splnit řádně a včas peněžitý závazek svému věřiteli ze smlouvy o úvěru, nikoliv porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Ve včasném splnění dluhu nebránilo žalobci ani neskončené řízení, v němž vydané rozhodnutí platební povinnost žalobce nezakládalo, nýbrž mělo povahu toliko deklaratorní.

Proti rozsudku odvolacího soudu – výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v části o zaplacení 832.868,- Kč potvrzen – podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení (dále jen „ “), co do důvodů má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). V dovolání žalobce obsáhle vylíčil okolnosti, z nichž dovozuje, že se v předchozím nalézacím řízení Krajský soud v Ostravě dopustil nesprávného úředního postupu, neboť ode dne 15. 4. 1998 (okamžik podání žaloby) do 27. 11. 2001 (kdy ve věci učinil první úkon) byl v řízení zcela nečinný. Žalobce má za to, že nebýt průtahů v řízení, zaplatil by svému věřiteli podle soudního rozhodnutí úroky z prodlení podstatně nižší. V této okolnosti spatřuje příčinu vzniku škody (za níž pokládá snížení majetku o zaplacené úroky z prodlení za dobu tří let), pokládaje závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti za nesprávný. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení o dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl v napadené části rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem dříve zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

V posuzované věci spočívá rozsudek odvolacího soudu na závěru, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem státu (porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě) a uplatněnou majetkovou újmou, za níž žalobce pokládá snížení majetku o částku, kterou zaplatit svému věřiteli na úrocích z prodlení.

Otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je zpravidla otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2010, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu za škodu nenastává; příčinou může být jen ta okolnost, bez níž by škodný následek nevznikl.

Dovolateli označenou otázku, je-li příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ( ) a úbytkem majetku žalovaného dlužníka v důsledku částky zaplacené věřiteli na úrocích z prodlení, vyřešil odvolací soud i v dané věci v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2011, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 24. listopadu 2004, sp. zn. , event. usnesení ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. ; cit. rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

). Z ní vyplývá, že povinnost platit úroky z prodlení je ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák. předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj peněžitý závazek řádně a včas. K prodlení dochází uplynutím doby splatnosti, jež se řídí hmotným právem; lhůta stanovená soudním rozhodnutím ke splnění uložené povinnosti (tzv. lhůta pariční; ) má význam z hlediska vykonatelnosti rozhodnutí, nikoliv pro otázku prodlení. Tvrdí-li tudíž žalobce (domnělý poškozený), že utrpěl majetkovou újmu tím, že mu bylo soudem uloženo zaplatit věřiteli spolu s jistinou žalované částky též úroky z prodlení, je příčinu vzniku této újmy nutno spatřovat již ve skutečnosti, že ze strany žalobce (dlužníka) nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, nikoliv snad v nesprávném úředním postupu soudu. Subjektivní přesvědčení dlužníka o nedůvodnosti věřitelem uplatňované pohledávky (jež se ukázalo být nesprávným) na daném závěru nic nemění.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nemá po právní stránce zásadní význam (ve smyslu ) a proti němuž tento mimořádný opravný prostředek tudíž přípustný není.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( , ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalované v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. července 2012

Mgr. Petr K r a u s, v. r.

předseda senátu