Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4077/2016

30 Cdo 4077/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce Mgr. V. K., zastoupeného JUDr. Milanem Klímou, advokátem se sídlem v Praze 10, Sámova 220/4, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení částky 6 182 100 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. -175, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soudu pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 7. 2015, č. j. -122, zamítl žalobu co do částky 82 100 Kč (výrok I) a rozhodl, že nároky žalobce na náhradu škody vůči žalované uplatněné žalobou ve výši 3 600 000 Kč a 2 500 000 Kč jsou co do základu dány (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ohledně základu nároku žalobce na zaplacení částky 3 600 000 Kč a 1 500 000 Kč s tím, že o výši těchto nároků a o nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozhodnutím, a ohledně nároku na zaplacení částky 1 000 000 Kč jej zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Celkové částky 6 182 100 Kč se žalobce domáhal jako náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem v souvislosti s vydáním stavebního povolení a rozhodnutí o změně stavby před dokončením, které se týkaly hotelu v domě č. p., na pozemcích parc. č. 673 a 1072/1, v obci P., k. ú. S. M., jež bezprostředně sousedí s nemovitostí, v níž se nachází bytová jednotka žalobce.

Rozsudek odvolacího soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. -175, byl žalované doručen dne 24. 3. 2016. Žalovaná uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla v plném rozsahu dovoláním dne 24. 5. 2016, odůvodnění tohoto dovolání soudu předložila dne 20. 6. 2016.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “

Podle ustanovení může účastník řízení podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty pro podání dovolání prominout.

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Podle ustanovení § 243c odst. 1 dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Napadené rozhodnutí bylo žalované doručeno dne 24. 3. 2016. Žalovaná podala dovolání dne 24. 5. 2016, tedy v poslední den lhůty pro podání dovolání, s tím, že „písemné odůvodnění tohoto dovolání zašle žalovaná soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne podání dovolání“.

Žalovaná podala blanketní dovolání v poslední den lhůty pro podání dovolání, avšak o zákonem stanovené náležitosti je v rozporu s ustanovením doplnila až po uplynutí lhůty k podání dovolání dne 20. 6. 2016.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Protože v řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 2119, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. ).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelkou v zákonné lhůtě odstraněny ( a ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu