Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1508/2016

26 Cdo 1508/2016

U S N E S E N Í

a/ D. Š.

a

b/ J. Š.

, zastoupených Mgr. Alenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Plzni – Vnitřním Městě, Rooseveltova 35/15, proti žalovanému

Společenství vlastníků domu Čechova 25, 27, 29, 31, 33 v Plzni

, se sídlem v Plzni, Čechova 2326/29, IČO: 26324687, zastoupenému JUDr. Markem Görgesem, advokátem se sídlem v Plzni – Jižním Předměstí, Žižkova 1737/52, o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek ze dne 30. května 2012, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2015, č. j. -191, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. listopadu 2013, č. j. -135, zamítl žalobu na určení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním žalovaného konaným dne 30. května 2012 ve znění: „Vlastníci jednotek souhlasí s odstraněním koberce na podestě a stěnách v posledním patře domu v termínu do 30. 6. 2012“ (dále též jen „předmětné usnesení“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. května 2015, č. j. -191, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správný pokládal rovněž právní názor, že napadené usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) nepředstavuje – vzhledem k obsahu v něm řešené otázky – tzv. důležitou záležitost ve smyslu ustanovení věty třetí , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném v době konání shromáždění společenství (dále jen „ “), tj. takovou záležitost, o níž může podle citovaného ustanovení rozhodovat soud. Je tomu tak proto, že zde nejde o záležitost, která by přímo zasahovala do samotného právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví (zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , a ). Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, aniž se zabýval posouzením (ne)platnosti předmětného usnesení po stránce věcné.

Dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ( , , ve znění do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Předně nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ) dovolatelé uplatnili rovněž nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkli zřejmě tzv. zmatečnostní vadu ve smyslu , popřípadě jinou vadu řízení (dovolací námitkou, že nevyhověl jejich žádosti o odročení odvolacího jednání, kterou odůvodnili kolizí tohoto jednání s jiným – dříve nařízeným – soudním rokem, jehož se měla zúčastnit jejich zástupkyně). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (stejně jako k vadám uvedeným v , a b/ a ), však dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. ); samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají. Vady podle jsou pak právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost ( a násl. ).

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první , ).

Z ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) především vyplývá, že postupem podle věty třetí se přehlasovaný vlastník jednotky může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním, že naléhavý právní zájem na takovém určení prokazovat nemusí a že citované ustanovení brání tomu, aby byla platnost usnesení přijatých shromážděním vlastníků jednotek posuzována v jiném řízení. Nelze však přehlédnout (srov. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. března 2014, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 20. května 2014, sp. zn. , z 16. června 2015, sp. zn. , a z 8. června 2016, sp. zn. ), že v tomto případě jde o zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů, a proto je třeba vykládat takto upravený institut restriktivně a připustit jej pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Dovoláním zpochybněný právní závěr, že napadené usnesení shromáždění společenství není v poměrech souzené věci důležitou záležitostí ve smyslu věty třetí a že proto přehlasovaným vlastníkům nevzniklo právo požádat soud o jeho přezkum postupem podle citovaného ustanovení, je pak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. října 2008, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti citovanému usnesení odmítl Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. , z 25. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněné pod č. 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 12. února 2015, sp. zn. , tj. rozhodnutí, na něž přiléhavě odkázal již odvolací soud). Nad rámec uvedeného lze snad jen dodat, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 13. března 2001, sp. zn. ).

Jelikož závěr o tom, že předmětné usnesení shromáždění společenství neřeší důležitou záležitost ve smyslu věty třetí , sám o sobě postačuje (bez dalšího vede) k zamítnutí žaloby, je již bezpředmětné zkoumat otázky zákonnosti vlastního řešení sporné záležitosti či regulérnosti procedury přijímání dotčeného usnesení. Za tohoto stavu nelze odvolacímu soudu úspěšně vytýkat, jak se o to pokoušejí dovolatelé, že se nezabýval uvedenými otázkami a že nevypořádal (veškeré) v tomto směru uplatněné odvolací argumenty (resp. v odůvodnění napadeného rozsudku nevysvětlil, z jakých důvodů je považuje za neopodstatněné). Je tomu tak proto, že na jeho celkový závěr o nedůvodnosti podané žaloby na určení neplatnosti předmětného usnesení nemohlo mít řešení zmíněných otázek (v jehož rámci by bylo namístě vypořádat příslušné odvolací argumenty) žádný vliv.

Zbývá dodat, že směřuje-li dovolání proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku, není objektivně přípustné ( , ), neboť takto napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle ustanovení tam nastavené omezení.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. září 2016

JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu