Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 421/2014

26 Cdo 421/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a/ K. V. a b/ D. V., obou O., zastoupených Mgr. Martinem Lorencem, advokátem se sídlem v Olomouci, Nové Ulici, Krapkova 452/38, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek Wolkerova 793/30, 794/30A, 795/32 Olomouc – Nová Ulice, se sídlem v Olomouci, Nové Ulici, Wolkerova 793/30, IČO: 26800489, zastoupenému Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek žalovaného konaného dne 28. dubna 2011, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2013, č. j. -137, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. září 2012, č. j. -120, zamítl žalobu na určení neplatnosti usnesení shromáždění žalovaného, konaného dne 28. dubna 2011, pod bodem II. ve znění:

„ShVJ schválilo, že zápis

shromáždění povede pan P. V.“

, pod bodem III. ve znění:

„ShVJ bylo schváleno rozdělení nákladů za revitalizaci domu a nezapočítání částky 1.895,- Kč paní P., jako podíl z úhrady za uzavření úvěrové smlouvy, kdy tato částka bude paní P. vrácena v opravném vyúčtování za rok 2010“

, pod bodem IV. ve znění:

„ShVJ schválilo rozúčtování cen služeb za rok 2010 na jednotlivé vlastníky jednotek“

, pod bodem IV. ve znění:

„ShVJ byla schválena předložená účetní závěrka za rok 2010“

, pod bodem V. ve znění:

„ShVJ bylo schváleno, že opravu chodníku za domem našeho SVJ provede firma Topmont dle předložené cenové nabídky v celkové výši 189.742,- Kč“

; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. července 2013, č. j. -137, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé a změnil v nákladovém výroku; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správné pokládal rovněž právní závěry, které na jeho základě přijal soud prvního stupně. Zdůraznil, že k posouzení námitek žalobců směřujících do vlastního řešení a posuzování jednotlivých sporných otázek, lze přistoupit až poté, co soud dospěje k závěru, že jde o důležitou záležitost, o níž může rozhodovat ve smyslu ustanovení věty třetí , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném v době konání shromáždění – dále jen „ “ Shodně se soudem prvního stupně pak dovodil, že žádný z napadených bodů usnesení shromáždění vlastníků jednotek (dále jen „ “) nepředstavuje důležitou záležitost ve smyslu ustanovení věty třetí V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že při posuzování usnesení, kterým byl jako zapisovatel shromáždění žalovaného zvolen jeho předsedající, který je současně předsedou výboru, nejde o důležitou záležitost dotýkající se jakýmkoliv způsobem vlastnického práva žalobců; dodal, že na úpravu shromáždění nelze přiléhavě aplikovat ustanovení o rozhodování v obchodních společnostech, která jsou svou povahou zcela odlišná. Ani v případě usnesení, jímž bylo schváleno rozdělení nákladů na revitalizaci domu, nešlo o rozhodnutí, které by přímo zasahovalo do samotného právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví; byť se rozhodnutí dotklo finanční sféry vlastníků jednotek, šlo přece jen o pouhou obvyklou opravu domu. Usnesení shromáždění žalovaného o schválení rozúčtování služeb se podle jeho názoru týkalo finančního vyúčtování běžných nákladů na provoz domu, jejichž výše nebyla zásadní. Obdobně (tj. jako běžné nakládání s finančními prostředky žalovaného při správě domu) posoudil i rozhodnutí, jímž byla schválena účetní závěrka a provize za sjednání úvěrové smlouvy. Za důležitou záležitost nepovažoval ani usnesení o opravě chodníku kolem domu, neboť se i v tomto případě jednalo o obvyklou opravu (realizovanou žalovaným při správě domu), jejíž provedení nezasahovalo do samotného právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví.

Dovolání žalobců (dovolatelů) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené , tj. ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „ “) – viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Předně dovolací soud zdůrazňuje, že zpochybňovali-li dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – právní posouzení věci odvolacím soudem i prostřednictvím skutkových námitek, které směřovaly do vlastního řešení a posuzování jednotlivých sporných otázek, pak v tomto směru uplatnili nepřípustný dovolací důvod. Stejně tak uplatnili nepřípustný dovolací důvod prostřednictvím dovolacích námitek, jejichž prostřednictvím soudům vytýkali, že neprovedly „konkrétní důkazy – důkazní návrhy žalobců (zejména důkazy listinami, ale i účastnickou výpovědí žalobců)“ a že „nepřihlédly k tvrzením žalobců, že jednáním na daném shromáždění, jakož i na předchozích shromážděních žalovaného, byl vyvolán dlouhodobý a neudržitelný stav, který nutně vyvolal potřebu podrobit postupy žalovaného soudnímu přezkumu“.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první , ).

V uvedených souvislostech nelze především ztratit ze zřetele, že postupem podle věty třetí se přehlasovaný vlastník jednotky může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním, že naléhavý právní zájem na takovém určení prokazovat nemusí a že citované ustanovení brání tomu, aby byla platnost usnesení přijatých shromážděním vlastníků jednotek posuzována v jiném řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom však nelze přehlédnout, že v tomto případě jde o zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů, a proto je třeba vykládat takto upravený institut restriktivně a připustit jej pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Dovoláním zpochybněný právní závěr, že napadená usnesení shromáždění nejsou v poměrech projednávané věci důležitou záležitostí ve smyslu věty třetí a že proto přehlasovaným vlastníkům nevzniklo právo požádat soud o jejich přezkum postupem podle citovaného ustanovení, je pak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. října 2008, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti citovanému usnesení odmítl Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. či z 25. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněného pod č. 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nad rámec uvedeného lze snad dodat, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 13. března 2001, sp. zn. ).

Směřuje-li dovolání proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku, není objektivně přípustné ( , ), neboť takto napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. , a z 26. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 a 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle nastavené omezení.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. března 2014

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu