Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3710/2016

33 Cdo 3710/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně JASO-MONT s. r. o. se sídlem Jesenice, Pešičkova 562, identifikační číslo: 247 53 386, zastoupené JUDr. Richardem Halškou, advokátem se sídlem Praha 7, Partyzánská 1546/26, proti žalované K. K., zastoupené Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem Praha 6, Mlýnská 22/4, o zaplacení částky 177.235 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015, č. j. -85, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 12. 2015, č. j. -85, potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 16. 4. 2014, č. j. -15, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku 177.235 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 19. 11. 2013 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalovaná - zastoupena advokátkou- napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, obsaženým v podání ze dne 10. 3. 2016, jež bylo téhož dne doručeno soudu prvního stupně.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Podle věty první může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání ( ). Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Žalovaná výše uvedenou náležitost dovolání - vymezení předpokladů přípustnosti dovolání - nesplnila; v dovolání (podaném v průběhu trvání lhůty k dovolání) pouze uvedla, že „žalobní nárok nikdy neuznala, když postupně namítala nedoložení smlouvy o dílo žalobcem, nedokončení rekonstrukce a znehodnocení nemovitosti.“ Má proto za to, že „se odvolací soud ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádal s posouzením odůvodnění odporu a dospěl tak k nesprávnému závěru a vydal rozsudek pro uznání“.

Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu - obsahující správné poučení o opravném prostředku - byl žalované doručen dne 1. 2. 2016. Posledním dnem dvouměsíční prekluzívní lhůty, v níž bylo možno doplnit dovolání o údaj, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, byl pátek 1. 4. 2016 ( věta první, věta první, , ).

Uplynutím lhůty podle věty první se původně odstranitelná vada dovolání stala neodstranitelnou. K podání ze dne 22. 6. 2016, doručenému soudu téhož dne, jímž žalovaná doplnila dovolání po uplynutí uvedené lhůty, nesmí dovolací soud přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.21/2004). Výzva soudu prvního stupně v usnesení ze dne 5. 4. 2016, č. j. -100, aby žalovaná doplnila dovolání o chybějící náležitosti, byla nepřípadná. Ustanovení totiž pro dovolací řízení neplatí ( ).

Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou , přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaná včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ), Nejvyšší soud dovolání odmítl podle věty první (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. září 2016

JUDr. Blanka Moudrá

předseda senátu