Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2145/2016

32 Cdo 2145/2016

U S N E S E N Í

THORA s.r.o.

obci Heřmaň

, se sídlem v Heřmani 101, PSČ 398 11, identifikační číslo osoby 00249653, zastoupené JUDr. Jiřím Duškem, advokátem se sídlem v Písku, Erbenova 1013, o zaplacení 670 471 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2015, č. j. -663, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 320 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Jiřího Duška.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil (v pořadí třetí ve věci) rozsudek ze dne 19. 6. 2015, č. j. -610, jímž Okresní soud v Písku uložil žalované zaplatit žalobkyni 91 285 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu v rozsahu částky 579 186 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni nahradit žalované a České republice náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Podle může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138). Potvrdil-li proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku, jímž bylo vyhověno žalobě v rozsahu částky 91 285 Kč s příslušenstvím, nemohla být tímto rozhodnutím žalobkyni způsobena žádná újma na jejich právech, neboť došlo ve vztahu k ní k potvrzení příznivého rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu části jeho prvního výroku, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je v této části podle věty první a odmítl.

Dovolací soud se dále zabýval zbývající částí dovolání, kterou dovolatelka směřovala proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku, pokud jím došlo k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku ve věci samé a obou výrocích o nákladech řízení, a dále v rozsahu jeho druhého výroku o nákladech odvolacího řízení.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež je – stejně jako všechna uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti však dovolatelka nedostála, neboť v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ). Dovolatelka prostřednictvím svých námitek žádnou konkrétní právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená v ), neformuluje a taková otázka nevyplývá ani z obsahu jinak obšírného dovolání, v jehož převážné části se dovolatelka zaměřuje na kritiku skutkových zjištění odvolacího soudu týkajících se zejména prokázání vad díla, jejich vytknutí a uplatnění, odstoupení žalované od předmětné smlouvy o dílo, a rozporuje obvyklou cenu předmětné nemovitosti stanovenou znaleckým posudkem včetně odbornosti znalkyně a použité oceňovací nákladové (namísto srovnávací) metody, když rovněž tvrdí, že ze strany znalkyně nedošlo k ocenění veškerého plnění, kterého se žalované dostalo.

Zpochybňuje-li dovolatelka správnost zjištěného skutkového stavu věci, patrně přehlédla, že ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Pokud dovolatelka poukazuje na zatížení řízení vadami (zejména neprovedení navrženého důkazu), které dle jejího přesvědčení vedly k nesprávnému právnímu posouzení věci a k chybnému rozhodnutí, jsou tyto její námitky irelevantní, protože podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o procesních pochybeních soudu nezahrnují žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud namítaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Směřovalo-li dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudem prvního stupně, dovolání (byť dovolatelka obsáhle ze svého pohledu popisuje, proč by neměly jít náklady řízení k její tíži) i v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ). K tomuto výroku (resp. ke všem výrokům) o nákladech řízení chybí v dovolání vymezení příslušné právní otázky řešené odvolacím soudem a označení ustálené rozhodovací praxe, od níž se měl odvolací soud odchýlit. Ani v tomto směru se tudíž nelze přípustností dovolání vůbec zabývat. Tento nedostatek (stejně jako nevymezení předpokladu přípustnosti dovolání stran výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé) nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), dovolatelce uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze v popsaných částech dovolání posoudit jeho přípustnost.Nejvyšší soud proto dovolání v těchto částech podle odmítl pro vady.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení a dále proti té části jeho rozhodnutí, v níž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice náklady řízení, není vzhledem k přípustné, neboť jak výše nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalované byla žalobkyně zavázána za řízení před odvolacím soudem (33 217,80 Kč), tak výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byla žalobkyně zavázána vůči státu (4 554 Kč), nepřevyšují částku 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto odmítl dovolání ve zbývajícím rozsahu podle pro nepřípustnost. I kdyby však dovolání nebylo v obou uvedených částech nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 5. 9. 2016

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu