Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 687/2016

32 Cdo 687/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně CP Inkaso s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Opletalova 1603/57, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29027241, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně - Černých Polích, Antonína Slavíka 1313/7, PSČ 602 00, proti žalovanému F. K., zastoupenému JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 9, PSČ 339 01, o 59 194,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2014, č. j. -95, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 1. 2015, č. j. -115, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 24. 2. 2014, č. j. -63, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 194,34 Kč s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 47 799,77 Kč od 25. 5. 2011 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 57 364,56 Kč od 25. 5. 2011 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 300 Kč vždy do dvacátého dne každého kalendářního měsíce počínaje právní mocí tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 769,55 Kč s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 47 799,77 Kč od 25. 5. 2011 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 48 939,77 Kč od 25. 5. 2011 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 300 Kč vždy do dvacátého dne každého kalendářního měsíce počínaje právní mocí tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, potvrdil (první výrok), v části, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 424,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 25. 2. 2011 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

Rozhodnutí odvolacího soudu v prvním výroku napadl žalovaný dovoláním.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz). Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. např. jeho usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , veřejnosti k nahlédnutí na http://www.nalus.cz, či tamtéž dostupné usnesení sp. zn. , , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti posledně jmenovanému usnesení Nejvyššího soudu).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. již citované usnesení sp. zn. a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl již citovaným usnesením sp. zn. ).

Těmto požadavkům dovolatel nedostál. V čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neuvedl. Vymezení přípustnosti dovolání se blíží údaj, podle něhož „podává dovolání z důvodů uvedených v , tedy proto, že jde o věc, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena“. Příslušnou v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nevyřešenou otázku hmotného či procesního práva však dovolatel neformuluje ani nikterak neoznačuje a argumentace odpovídající označenému předpokladu přípustnosti dovolání není zahrnuta ani ve vymezení dovolacího důvodu ( ).

Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula. Jedná se přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání ( věta první ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 8. 2016

JUDr. Pavel Příhodapředseda senátu