Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2651/2016

22 Cdo 2651/2016

U S N E S E N Í

D. P.

, proti žalovaným

1) K. B.

,

2) P. B.

a

3) M. B.

, žalovaným 1) a 3) zastoupeným Mgr. Janem Hellingerem, advokátem se sídlem v Děčíně, Soustružnická 434/5, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 1) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. ledna 2015, č. j. -198, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 – dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 3. 2013, č. j. -177, určil, že žalobkyně je spoluvlastnicí id. ½ rekreačního domu (dále jen „předmětná stavba“) ležícího na pozemku parc. č. st. 41, zapsaného na LV č. 418 pro obec V. a k. ú. L. u V. v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Děčín (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je spoluvlastnicí id. ½ osobního automobilu Opel Vectra DCK 33-05 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 1. 2015, č. j. -198, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil ve znění, že se určuje, že žalobkyně je spoluvlastnicí id. ½ předmětné stavby s tím, že žalovaná 1) a žalovaný 3) jsou nadále vlastníky této nemovitosti, každý v rozsahu id. ¼ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. až IV.).

Proti výroku I. a IV. rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 1) a 3) dovolání, které považují za přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení hmotněprávní otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu zcela vyřešena. Podle dovolatelů odvolací soud nesprávně použil pojem stavebník v občanskoprávním smyslu. Jestliže judikatura považuje za stavebníka toho, kdo stavbu finančně kryje, zpracovává vlastní nebo cizí materiál a takový obstarává, má se zato, že to musí být právě k rozhodnému okamžiku. Odvolací soud dostatečně přesně neurčil rozhodné období, přičemž lze dovodit, že takové rozhodné období dostatečně spolehlivě zřejmě stanovit nelze. Nelze ani přesně stanovit, zda a kdy pojala žalobkyně úmysl mít stavbu pro sebe, resp. ve spoluvlastnictví se zemřelým M. B. Nesouhlasí s tím, že žalobkyně stavbu financovala, když žalobkyně sama netvrdí rozsah, v jakém stavbu finančně kryla, je otázkou, zda nešlo například o půjčku zemřelému. Nebyl ani stanoven rozsah prací na stavbě a období, kdy práce vykonávala. Závěrem se vyjadřují k výpovědím svědků a navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalobu zamítne.

Žalobkyně a žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřili.

Podle , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Jelikož spoluvlastnické právo k předmětné stavbě mělo vzniknout před 1. 1. 2014, postupoval dovolací soud podle příslušných ustanovení , (dále též „obč. zák.“).

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden ( ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

V posuzovaném případě dovolatelé namítají, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla zcela vyřešena problematika stavebníka v občanskoprávním smyslu při vzniku spoluvlastnictví zhotovením společné věci.

Tato otázka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť již dříve byla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, přičemž odvolací soud věc posoudil v souladu s touto judikaturou.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. (uveřejněného pod č. C 1 536 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), se podává, že „vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil (poněkud odlišná pravidla platí pro zpracování cizí věci – viz § 135b obč. zák.). Jde-li o stavbu, nabývá k ni takto vlastnictví stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy ten, který stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (viz například nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. ). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu (příp. s přihlédnutím k dalším zjištěným skutečnostem) zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Není třeba, aby se účastníci dohodli o výši podílů (R 16/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že stavba není součástí pozemku, není pro nabytí vlastnictví ke stavbě rozhodující vlastnictví pozemku, na kterém je umístěna. Pokud však stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob (jako v případě pouhé výpomoci se stavebními pracemi), nelze vyloučit závěr, že stavebníky v občanskoprávním smyslu jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby (resp. pokud jde o manžele, je podíl předmětem jejich společného jmění). Tak tomu bude zejména, pokud více osob bez dohody o vlastnictví ke stavbě zřídí stavbu za účelem jejího společného užívání a podílí se na jejím vzniku vlastní prací i dodáním materiálu, nevyplývá-li z okolností věci ohledně vlastnických vztahů ke stavbě něco jiného. Samotná skutečnost, že se stavebníci dohodli pouze o „společném užívání“, aniž by cokoliv sjednali o vlastnictví ke stavbě, ještě nevylučuje vznik jejich spoluvlastnictví. Při posuzování takovýchto mezních případů je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem věci.“.

V rozsudku ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. (uveřejněném pod č. C 5 213 v Souboru), Nejvyšší soud uvedl, že „stavebníkem je osoba, která se fakticky podílí na zřízení stavby, není-li z dohody nebo z okolností zřejmé, že tato osoba jen pomáhá jinému (např. řemeslník, sousedská či rodinná výpomoc). Posouzení, zda jde o takový případ, záleží na provedených důkazech a na jejich hodnocení soudem ( ).“

K výše uvedeným závěrům se dovolací soud přihlásil i v aktuální judikatuře [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. (obě rozhodnutí jsou dostupná na

www.nsoud.cz

)].

Z uvedených judikatorních závěrů vyšel v posuzované věci odvolací soud, který je také přiléhavě aplikoval na zjištěný skutkový stav. Odvolací soud přesvědčivě dovodil, že žalobkyně byla stavebníkem v občanskoprávním smyslu, když přihlédl ke všem okolnostem případu, zejména vedení společné domácnosti se zemřelým M. B., spolufinancování předmětné stavby, fyzické spolupodílení se na výstavbě, pročež vzniklo žalobkyni a zemřelému M. B. podílové spoluvlastnictví. Samotné dovolací námitky jsou pak především polemikou se zjištěným skutkovým stavem, když rozporují závěr odvolacího soudu, že žalobkyně prováděla předmětnou stavbu společně se zemřelým M. B. Dovolací soud v této souvislosti podotýká, že se ve své podstatě jedná o rozporování zjištěného skutkového stavu, který ovšem dovolacímu přezkumu nepodléhá (srovnej ).

Na správnosti závěrů nemůže ničeho změnit ani okolnost, že odvolací soud nestanovil zcela přesný časový okamžik, k němuž předmětná stavba jakožto předmět občanskoprávních vztahů vznikla. S ohledem na časový odstup vzniku stavby je takový požadavek podle dovolacího soudu nepřípadný obzvláště za situace, když odvolací soud přesvědčivě dovodil, že se žalobkyně na realizaci předmětné stavby v rozhodném období spolupodílela.

Jelikož závěry odvolacího soudu o tom, že žalobkyně byla stavebníkem ve smyslu občanskoprávním, pročež nabyla spoluvlastnický podíl k předmětné stavbě, nejsou zjevně nepřiměřené, nemá dovolací soud odvolacímu soudu v dané věci čeho vytknout. Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že M. B. by mohl být výlučným vlastníkem předmětné stavby – v poměrech dané věci – pouze tehdy, pokud by bylo prokázáno, že mělo jít o stavbu pouze v jeho vlastnictví. Takový závěr však z provedeného dokazování – jak správně uzavřel odvolací soud – bez jakýchkoliv pochybností nevyplývá.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaných 1) a 3) přípustným, podle je odmítl.

V souladu s větou druhou rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2016

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu