Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 735/2016

20 Cdo 735/2016

U S N E S E N Í

Bohemia Faktoring, s. r. o

J. P.

, pro 128 200,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2015, č. j. -287, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 11. 6. 2015, č. j. -194, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil exekuci, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a uložil oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč; dále odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že exekutor i exekuční soud může kdykoli probíhající exekuci zastavit i bez návrhu, vyjdou-li najevo okolnosti, se kterými a exekuční řád spojují zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že exekuční titul (rozhodčí nález) byl vydán orgánem, který k tomu neměl pravomoc – rozhodcem, který byl dle rozhodčí doložky vybrán třetí osobou ze seznamu, jenž nebyl vydán stálým rozhodčím soudem. Z takové skutečnosti lze vyvozovat procesní zavinění oprávněné na zastavení exekuce, a tedy povinnost hradit náklady exekuce; oprávněné byly v průběhu exekuce k dispozici poznatky, z nichž se dalo usuzovat na vadu exekučního titulu, a lze jí tedy vytknout nedostatek opatrnosti přinejmenším při dalším vedení exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny následující otázky:

1) zda je zaviněním oprávněného, byla-li exekuce zastavena z důvodu, že byla zahájena na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem určeným právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, ačkoli návrh na zahájení takové exekuce byl podán v době, kdy dané rozhodčí nálezy (a rozhodčí doložky) byly v souladu se zákonem i s tehdejší rozhodovací praxí soudu, a měl-li by tak oprávněný nést náklady exekutora, který bez dalšího po několik let vedl exekuční řízení i po zjištění změny rozhodovací praxe soudů,

2) zda je exekuční soud, zjistí-li, že exekuce byla zahájena na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem určeným shora uvedeným způsobem, oprávněn zastavit exekuční řízení podle i bez předchozího návrhu strany, vůči níž byl výkon nařízen, a postupu podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012.

Poukazuje na skutečnost, že vstoupila do řízení, které řádně probíhalo a nic nenasvědčovalo tomu, že by řízení či exekuční titul měly trpět vadami. Exekuční řízení bylo zahájeno dne 23. 4. 2010 v době, kdy soudní praxe byla jednotná v tom směru, že rozhodčí doložky obdobného znění připouštěla, o prvních známkách možné změny rozhodovací praxe se tak oprávněná mohla dozvědět nejdříve po publikaci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, tedy po 1. 8. 2010. Proto oprávněné nelze klást za vinu zastavení exekučního řízení. Ve věci procesně pochybil soudní exekutor, který – přestože měl povědomost o obsahu rozhodčích doložek a o aktuální judikatuře Nejvyššího soudu – neučinil žádný úkon vedoucí k přezkumu exekučního titulu a k případnému zastavení exekuce již na jejím počátku nebo nejpozději před připuštěním vstupu nové oprávněné, a naopak v exekuci nadále pokračoval a ve věcech jiných oprávněných žádné podněty k zastavení exekuce ani nepodal.

Má za to, že exekuci nelze k podnětu exekutora z úřední činnost soudu zastavit z důvodu podle , aniž by předtím došlo ke zrušení rozhodčího nálezu v samostatném řízení postupem podle zákona o rozhodčím řízení.

Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se příslušný rozhodčí nález zrušuje.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 , a část první čl. II bod 2 ), dále též jen „ “.

Dovolání není přípustné.

V projednávané věci byla exekuce zastavena z důvodu, že exekuční titul (rozhodčí nález) byl soudem shledán materiálně nevykonatelným vzhledem k nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, neboť výběr rozhodce se uskutečnil na základě netransparentních pravidel – způsob výběru rozhodce byl v rozhodčí doložce stanoven tak, že rozhodce byl vybrán třetí osobou (správcem seznamu rozhodců) ze seznamu, jenž nebyl vydán stálým rozhodčím soudem.

K otázce zavinění zastavení exekuce a náhrady nákladů exekuce se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. (uveřejněném pod číslem 98/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ), v němž přijal závěr, že došlo-li k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí), protože titul pro exekuci (výkon rozhodnutí) od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný (například proto, že byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem), nese náklady exekuce (výkonu rozhodnutí) oprávněný, který podle takového titulu nařízení exekuce (výkon rozhodnutí) navrhl. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odklánět ani v souzené věci, neboť i v tomto případě byl rozhodčí nález od počátku nevykonatelný. Ostatně z odůvodnění usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 27. 8. 2014, č. j. 103 Ex 08168/10-20 (pravomocného ke dni 8. 10. 2014), jímž bylo připuštěno, aby na místo původní oprávněné Komerční banky, a. s. vstoupila nová (současná) oprávněná Bohemia Faktoring, s. r. o., vyplývá, že návrh na změnu účastníka byl k soudnímu exekutorovi podán dne 17. 6. 2014 na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 5. 2014 – přičemž nová oprávněná vyslovila se svým vstupem do exekučního řízení souhlas – tedy v době, kdy již judikatura Nejvyššího soudu byla ustálena v tom, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, byl-li rozhodce určen na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, přičemž za takovou je považováno mj. ujednání, že rozhodce bude jmenován správcem seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

V souvislosti s otázkou zastavení exekuce i bez návrhu Nejvyšší soud uzavřel, že není-li exekuční titul materiálně vykonatelný a exekuce tak byla nesprávně nařízena, musí být v každém stádiu i bez návrhu zastavena [viz a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů] – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. , srov. rovněž usnesení Ústavní soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. .

Jestliže tedy odvolací soud ve spojení s usnesením soudu prvního stupně zastavil exekuci z důvodu materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, a to nikoli na návrh účastníka, ale z podnětu soudního exekutora, a současně shledal procesní zavinění zastavení exekuce na straně oprávněné, postupoval zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu se od ní odchýlit.

Protože rozhodčí nález byl vydán dne 7. 12. 2009, je správný a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu rovněž závěr odvolacího soudu, že na projednávanou věc se neužije ustanovení , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012 [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Nejvyšší soud proto postupoval podle a dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu