Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5654/2015

33 Cdo 5654/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) P. D., a b) L. D., zastoupených JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, proti žalovanému Z. M., podnikateli nezapsanému v obchodním rejstříku, s místem podnikání v Praze 5, Kovářova 141/1a (identifikační číslo 62928627), zastoupenému JUDr. PhDr. Jaroslavem Kubou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 5, Dalejská 59/6, o 654.803,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č.j. -375, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 7. 2015, č.j. -379, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 11. 10. 2012, č.j. -265, žalovanému uložil zaplatit žalobcům 654.803,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu s tím, že

„o svědečném bude rozhodnuto samostatným usnesením.“

Rozsudkem ze dne 28. 5. 2015, č.j. -375, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 7. 2015, č.j. -379, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a ve výrocích o náhradě nákladů řízení státu a o svědečném je zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Uzavřel (zejména), že cena díla – stavby rodinného domu – byla určena písemným rozpočtem ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“) a že účastníci ukončili právní vztah založený ústně uzavřenou smlouvou o dílo dohodou, jíž (jinak než slovy) vyjádřili vůli způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli projevit (před dokončením zhotovitel hrubou stavbu opustil s tím, že v ní již nebude pokračovat; objednatelé, kteří zprvu na dokončení trvali, nakonec pokračovali ve stavbě s jiným zhotovitelem). Právo na peněžní plnění, jehož se žalobci domáhali, soudy obou stupňů podřadily ustanovením a obč. zák.

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále opět jen „ “).

Podle ustanovení je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení ( ).

K vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlédne dovolací soud jen za předpokladu, že dovolání shledá přípustným (srov. , větu druhou, ).

K hodnocení důkazů, zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků a provádění důkazů.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu , 3 není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti či věrohodnosti – soudem prvního stupně, popř. odvolacím soudem za situace, kdy opakuje nebo doplňuje dokazování ( ) – opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ). Od jiných důkazních prostředků ( ) se důkaz znaleckým posudkem – zde posudkem znalkyně Ing. Miloslavy Popenkové, CSc., o jehož odborném nálezu odvolací soud neměl pochybnosti – liší potud, že jeho hodnocení podle nepodléhají znalecké závěry (nálezy) ve smyslu jejich odborné správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. ). Rovněž platí, že nesprávná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Bezcenné jsou proto námitky, že žalobci nezaplatili poslední zálohu, že žalovaný nezmařil účel smlouvy tím, že jako zhotovitel stavbu opustil, že žalobci ho marně vyzývali k dokončení díla a že právní vztah ze smlouvy o dílo nebyl ukončen (konkludentní) dohodou stran. K otázce provádění důkazů a volby, které z navržených důkazů soud provede, se již Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil. Tak např. v rozsudku ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , uzavřel, že „soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto postupoval a že neprovedl účastníkem řízení navržený důkaz, nepředstavuje automaticky vadu řízení“ (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. , které obstálo i v ústavní rovině, neboť proti němu podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. , odmítl). Okolnost, že soud prvního stupně neodůvodnil, proč neprovedl další navržené důkazy (a odvolací soud tento postup toleroval), může být vadou řízení, k níž ovšem dovolací soud přihlédne jen za – v projednávané věci nenaplněného – předpokladu, že dovolání je přípustné ( ).

Ke zjišťování obsahu ústně uzavřené smlouvy o dílo.

Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zjištění obsahu smlouvy, tedy toho, co účastníci sjednali, je skutkovým zjištěním (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. ). Výhradami proti obsahu ujednání smluvních stran neuplatnil žalovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení.

K námitce nepředvídatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolatel spojuje nepředvídatelnost, která představuje „jinou“ vadu řízení, s nesprávně zjištěným skutkovým stavem, aniž by si uvědomil, co je jejím skutečným obsahem. Podle judikatury Ústavního soudu je rozhodnutí překvapivé, nese-li postup obecných soudů při zjišťování skutkového stavu věci a formulaci právních závěrů z těchto zjištění vycházejících znaky libovůle; v takovém případě soudy odepírají účastníkovi právo na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 36 odst. 1 d (srov. nález ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. , nález ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2005). Rozhodnutí je překvapivé, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný „v plném rozsahu“, tj. i nákladové výroky, včetně výroku, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno; v této části však dovolání postrádá obligatorní náležitosti. Může-li být přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku žalovaný, který otázku přípustnosti ponechal zcela bez povšimnutí, nedostál.

Lze uzavřít, že dovolání žalovaného neobsahuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost, a v částech týkajících se akcesorických výroků trpí kvalifikovanými vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat; Nejvyšší soud je proto odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( , věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 21. 7. 2016 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu