Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 746/2016

30 Cdo 746/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. E., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2015, č. j. -27, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Předmětem řízení je zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou měl žalobce utrpět v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , přičemž žalobce se s odkazem na ustanovení dovolával místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť v posuzovaném řízení rozhodoval jako odvolací soud i Vrchní soud v Praze, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1300.

Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému, a to podle sídla organizační složky jednající za žalovaný stát, kdy i posuzované řízení jako celek probíhalo před Městským soudem v Praze se sídlem v Praze 2.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním.

Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl dovolání jako nepřípustné.

Napadené rozhodnutí je plně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. , a v němž dovolací soud konstatoval, že „i v případě, kdy má žalobce možnost vybrat si místně příslušný soud podle ustanovení , je tato možnost výběru z povahy věci omezena na soudy, před kterými probíhalo řízení před prvním stupněm. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a je proto hospodárnější, rychlejší a účinnější, aby řízení probíhalo ‚na místě samém‘, tedy aby vzhledem k dostupnosti důkazního materiálu jednal a rozhodoval soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody (srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 568). Odpovídá totiž účelu ustanovení , aby ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy rozhodoval soud, kde konkrétní újma vznikla a současně, aby tímto krokem bylo usnadněno dokazování v odškodňovacím řízení.“ V tomto rozhodnutí se dovolací soud vypořádal i s dovolatelem citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. , které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 117/2011.

Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž dovolací soud neshledal, a to ani na podkladě argumentů uvedených dovolatelem, že je na místě vyřešit předmětnou otázku procesního práva jinak.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. 6. 2016

JUDr. František Ištvánek předseda senátu