Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1958/2014

30 Cdo 1958/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Ištvánka, a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce K. P. T., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, identifikační číslo osoby 000 25 429, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 200.000,- Kč s příslušenstvím, o místní nepříslušnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2014, č.j. – 24, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal u soudu prvního stupně žalobu na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Městského soudu v Praze. Zároveň žalobce vyjádřil názor, že ve věci je příslušný rozhodovat v prvním stupni Obvodní soud pro Prahu 4, protože má podle ustanovení žalobce možnost vybrat místně příslušný soud a jelikož v obvodu městské části Prahy 4 sídlí Vrchní soud v Praze, který v původní věci rozhodoval jako soud odvolací, tak si žalobce vybral Obvodní soud pro Prahu 4 jako místně příslušný soud. Obvodní soud pro Prahu 4 vedl věc pod sp. zn. .

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. září 2013, č.j. – 9, vyslovil soud prvního stupně svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému, který nadále vede věc pod sp. zn. .

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2014, č.j. – 24, potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně.

Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že způsob interpretace ustanovení ve vztahu k uplatněnému nároku je nepřijatelný. Z obsahu žaloby nevyplývá, že v obvodu Prahy 4, tedy místa sídla Vrchního soudu v Praze, by mělo dojít ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody. Skutečnost, že tento soud je z důvodu zákonné úpravy povolán ve věci rozhodovat jako soud odvolací, neznamená, že by jen z tohoto důvodu měla být žalobci jeho volba místně příslušného soudu ještě více rozšířena.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále „dovolatel“) včasné a řádné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“). Ve svém dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu popírá zcela ustanovení , když podle něho je příslušný soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody (tzv. příslušnost daná na výběr). Dovolatel poukazuje na to, že nepřiměřeně dlouhé řízení bylo vedeno před Městským soudem v Praze a následně před Vrchním soudem v Praze, který má sídlo na Praze 4 a podle ustanovení má dovolatel právo si zvolit právě tento soud. Dovolatel poukazuje, že spojení „náhrada škody“ uvedené v ustanovení se musí vykládat v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. , podle kterého v sobě škoda zahrnuje, jak hmotnou škodu, tak i nemajetkovou škodu. Dovolatel dále poukazuje, že judikatura odvolacích soudů je v této otázce nekonzistentní, a navrhl proto usnesení odvolacího zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu.

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , dále jen „ “) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení ve spojení s čl. II. bod 7 ), bez nařízení jednání ( věta prvá ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání dovolatele týkající se otázky místní příslušnosti podle shledal dovolací soud přípustné, nicméně nedůvodné.

Podle ustanovení , se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Podle ustanovení platí, že vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v , je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.

Dovolací soud si je vědom, že ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 117/2011, přijaté dne 14. 9. 2011, zveřejnil usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 28. 1. 2010, kde byla již obdobná otázka vztahu místní příslušnosti soudu ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též ) částečně řešena.

V tomto usnesení byl vysloven názor, že podle je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu újmy. Odvolací soud konkrétně uvedl, že za „nemajetkovou újmu ve smyslu ustanovení je nutno považovat za škodu, čemuž odpovídá rovněž teleologický výklad , když tento zákon upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem nebo nesprávným rozhodnutím. Rovněž při rozhodování o nemajetkové újmě je nutno posuzovat protiprávní jednání, výši nemajetkové újmy, tedy výši škody a příčinnou souvislost mezi nimi. Toto jsou všechno atributy zřejmé pro náhradu škody a není důvod nemajetkovou újmu nepovažovat za škodu. Z tohoto důvodu tedy má krajský soud za to, že je dána příslušnost soudu daná na výběr ve smyslu ustanovení “

Nicméně je třeba podotknout, že i v případě, kdy má žalobce možnost vybrat si místně příslušný soud podle ustanovení , je tato možnost výběru z povahy věci omezena na soudy, před kterými probíhalo řízení před prvním stupněm. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a je proto hospodárnější, rychlejší a účinnější, aby řízení probíhalo „na místě samém“, tedy aby vzhledem k dostupnosti důkazního materiálu jednal a rozhodoval soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody (srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 568). Odpovídá totiž účelu ustanovení , aby ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy rozhodoval soud, kde konkrétní újma vznikla a současně, aby tímto krokem bylo usnadněno dokazování v odškodňovacím řízení.

Žalobce v žalobě ze dne 3. září 2013 provedl volbu místně příslušného soudu tím, že u Obvodního soudu pro Prahu 4 podal žalobu s odůvodněním, že v jeho obvodu má sídlo Vrchní soud v Praze, který v dané věci rozhodoval jako soud odvolací a uplatňuje tím své právo výběru soudu prvního stupně podle ustanovení

Jelikož si žalobce zvolil za příslušný soud, který neodpovídá výše uvedenému kritériu, soud prvního stupně při právním posouzení v dané věci nijak nepochybil, když se vyslovil jako místně nepříslušným a rovněž odvolací soud rozhodl správně, jestliže usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovolací soud tedy shledal, že usnesení odvolacího soudu je správné a dovolání žalobce zamítl podle ustanovení

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s , a , kdy dovolatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, zatímco žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2015

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.

předseda senátu