Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4700/2014

29 Cdo 4700/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem, se sídlem v Husinci, Na Ohradách 31, PSČ 250 68, proti žalované JUDr. K. B., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2014, č. j. -302, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2013, č. j. -284, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 3. března 2008, č. j. -9, v části, v níž uložil žalované zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 106.820,07 Kč s 6% úrokem od 6. září 2007 do zaplacení (bod I. výroku), v rozsahu přiznaných nákladů řízení v částce 35.291,40 Kč směnečný platební rozkaz zrušil (bod II. výroku) a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení (bod III. a IV. výroku).

Soud prvního stupně dospěl (mimo jiné) k závěru, že směnka, jejíhož zaplacení se žalobkyně v dané věci domáhá (dále též jen „sporná směnka“ nebo „sporná listina“), obsahuje všechny náležitosti stanovené čl. I. , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “), a je tak platnou směnkou vlastní.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz v celém rozsahu zrušil (první výrok). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení (druhý výrok), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení (třetí výrok) a rozhodl o nákladech řízení státu (čtvrtý výrok).

Odvolací soud – poté, co zopakoval dokazování spornou směnkou – vyšel ze zjištění, že označení letopočtu v údaji splatnosti sporné směnky je (v poslední číslici) vyznačeno tak, že „nelze rozhodnout, kterého roku má být směnka splatná. Tato číslice vykazuje znaky čísla 7, jak tvrdí žalobkyně, ale také znaky čísla 1, jak naopak tvrdí žalovaná, a dokonce bylo možné v tomto znaku vidět i číslici 4“.

Směnka jako listinný cenný papír přitom musí svým písemným obsahem, pokračoval odvolací soud, podávat (vedle toho, co vyplývá přímo ze ) úplnou informaci o účastnících i obsahu závazku, který je do y vtělen. Při oběhu směnky totiž nelze zpětně zkoumat, co měli původní účastníci, kteří směnečný vztah zakládali, na mysli, tj. nelze zkoumat, jaká byla jejich tehdejší vůle. Další nabyvatelé nemají jinou reálnou možnost, jak podstatné rysy inkorporovaného závazkového vztahu poznat, než je studium samotného textu předmětné y. Každému proto musí být již ze samotného obsahu směnečné y zřejmé, kdo, komu, kolik, kde a kdy má zaplatit.

Podle odvolacího soudu způsob, jakým je na směnce vyznačen poslední znak letopočtu v údaji splatnosti směnky, není způsobilý takovou jednoznačnou a nepochybnou informaci o tom, kdy má být směnka zaplacena, podat. Sporná tak – co se týče údaje data splatnosti – není jednoznačně srozumitelná (neobsahuje dostatečně určitelný údaj o splatnosti směnečného závazku v ní vtěleného) a nemůže proto být platnou směnkou vlastní podle čl. I. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně (proti měnícímu výroku o věci samé) i žalovaná (proti výroku o nákladech námitkového řízení).

Dovolání obou účastníků Nejvyšší soud podle ustanovení , (dále jen „ “), odmítl.

1) K dovolání žalobkyně:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení ; dovolatelka však (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vymezených.

Právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že směnka jako listinný cenný papír musí svým písemným obsahem podávat úplnou informaci o účastnících i obsahu závazku, který je do y vtělen) odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. důvody rozsudku ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud (na dané téma) uzavřel, že při posuzování formálních náležitostí směnky je třeba vycházet výlučně z výsledné podoby směnečné y se zřetelem na zákonem předepsané náležitosti, a též se zřetelem na to, zda je daný údaj ze směnečné y objektivně seznatelný; důvodem neplatnosti směnky přitom může být pouze takový údaj, jenž bude vzbuzovat rozumné pochybnosti o samotném obsahu dané formální náležitosti (posuzováno z pohledu kteréhokoliv účastníka směnečného vztahu, tedy i třetí osoby, která se případně v budoucnu účastníkem směnečného vztahu stane (viz též důvody rozsudku ze dne 24. února 2016, sp. zn. , v odborné literatuře pak srov. např. Kotásek, J., K výkladu směnečných doložek aneb opravdu „musí přísnost bejt“?, In: Pocta Petru Hajnovi k 75. narozeninám, Praha: Wolters Kluwer 2010, str. 157-158).

O tom, že ze způsobu, jakým byl v poměrech dané věci údaj data splatnosti na spornou u napsán, nelze objektivně seznat, kdy by měla být směnka splatná (jaké konkrétní datum je obsahem posuzovaného zápisu), pak ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti nemá.

2/ K dovolání žalované:

Dovolání žalované proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu (jímž bylo rozhodnuto o nákladech námitkového řízení) neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalovaná k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedla, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (nejen) dovolacího soudu, přičemž otázka náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému je (nejen) dovolacím soudem rozhodována opačně.“

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 12. února 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. , a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. .

Argument, podle kterého „v otázce procesního práva se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, přitom může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takové údaje se však z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatelka v něm nevymezuje ani žádnou konkrétní otázku, jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud zabývat, ani blíže neoznačuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání obou účastníků bylo odmítnuto.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2016

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu