Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1216/2014

ROZSUDEK

D. V.

M. Š.

, zastoupenému JUDr. Alešem Zemanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Svobodova 137/7, PSČ 128 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. -106, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. -106, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2013, č. j. -66, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. července 2013, č. j. -66, ve znění usnesení ze dne 2. října 2013, č. j. -96, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 26. března 2013, č. j. -51, jímž původně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 2.060.000 Kč s 6% úrokem od 31. května 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.866 Kč a náhradu nákladů řízení, (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení čl. I. a , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “) – dospěl k závěru, že , na jejímž základě se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky (dále též jen „sporná listina“, popř. „sporná směnka“), není platnou směnkou vlastní.

Přitom zdůraznil, že k vyhotovení sporné směnky bylo užito y obsahující u údaje o datu vystavení předtištěný údaj „200“, za který bylo ručně dopsáno „09“. Podle údaje vyznačeného na sporné ě tedy měla být směnka vystavena 25. listopadu 20009, přičemž datum její splatnosti bylo stanoveno na 30. května 2010.

Přestože údaj o datu vystavení směnky nemusí být pravdivý, měla by být podle soudu prvního stupně dodržena „vnitřní logika směnky, tedy musí jít o údaj možný a splatnost směnky by neměla předcházet datu vystavení.“ Jelikož v posuzovaném případě byl na sporné ě vyznačen jako den jejího vystavení údaj „25. 11. 20009“, který je sice údajem možným, byť „uvedený den nastane až v hodně vzdálené budoucnosti“, nezůstala zachována „právě ona vnitřní logika směnky, neboť datum splatnosti uvedenému dni předchází“. Takový rozpor pak nutně způsobuje neplatnost žalobkyní uplatněné směnky.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok)

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého žalobkyní předložená – s ohledem na vyznačené údaje o datu jejího vystavení a datu splatnosti – nemůže obstát jako směnka vlastní.

Podle odvolacího soudu nemůže být pochyb o tom, že podpis výstavce kryje celý text „v jeho jednotě složené z částí tištěných a z částí rukopisných“, není proto ani možné ignorovat předtištěný údaj „200“ u letopočtu data vystavení směnky a brát v úvahu jen dopsaná čísla „09“. Oba údaje (předtištěný a dopsaný) tvoří na sebe těsně navazující celek, z něhož je zřejmé, že ve směnce je jako datum jejího vystavení vyznačen „25. listopad 20009“. Pro posouzení platnosti směnky přitom není významné, jaký byl úmysl výstavce směnky (jaké datum ve skutečnosti zamýšlel na směnku vyznačit), ani to, že údaj o datu vystavení směnky by v poměrech dané věci v zásadě nebyl ani významný (tj. šlo by o údaj „povýtce formální“, který není určující pro běh žádných lhůt).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), majíc za to, že při řešení otázky platnosti sporné směnky se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. .

Podle dovolatelky je předložená platnou směnkou vlastní, přičemž – obdobně jako ve výše odkazované věci, v níž se Nejvyšší soud zabýval platností směnky z hlediska údaje o její splatnosti – nemohl ani v nyní projednávané věci způsob vyznačení údaje data vystavení směnky vyvolat rozumné pochybnosti o tom, kdy byla směnka skutečně vystavena (tedy že se tak stalo v roce 2009).

Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je v posuzované věci přípustné podle ustanovení , neboť v řešení dovolatelkou předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle čl. I. vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu y a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.

Otázkou náležitostí (a platnosti) vlastní směnky z hlediska údaje o datu vystavení směnky se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. , ve kterém (mimo jiné) vysvětlil, že datum vystavení směnky (tj. údaj dne, měsíce a roku, kdy byla směnka vystavena) lze na směnce vyznačit libovolným způsobem (slovy, arabskými či římskými číslicemi, popř. i zažitými zkratkami), vždy se však musí jednat o údaj určitý a pojmově možný.

V rozsudku sp. zn. , na který přiléhavě poukazovala též dovolatelka v podaném dovolání, pak Nejvyšší soud (při posuzování otázky platnosti směnky ve vazbě na použitý zápis dne její splatnosti) uzavřel, že způsob vyznačení data splatnosti údajem „20. září 192001“ nemůže – v situaci, kdy k vystavení směnky byl použit formulář, do něhož byly k předtištěnému údaji „19“ u data splatnosti dopsány údaje „20. září“ a „2001“ – vyvolat rozumné pochybnosti o tom, kdy je směnka splatná. K tomu dále uvedl, že evidentně nejde v posuzované věci o případ, kdy by část údaje letopočtu („19“) byla předtištěna a další část („2001“) dopsána s tím, že teprve „souhrn“ obou údajů je rokem, v němž má být na směnku placeno. Závěr, podle něhož údajem roku není „192001“, nýbrž skutečně a jen „2001“ přitom podporuje též zásadní grafická odlišnost textu formuláře a textu do formuláře vepsaného při vyhotovení směnky, nehledě na to, že obecně u kteréhokoli účastníka směnečného vztahu nelze předpokládat, že by – a to i vzhledem ke grafické podobě údaje data splatnosti směnky – mohl mít za to, že směnka bude splatná za více než 190.000 let.

K výše uvedeným závěrům se Nejvyšší soud – v době po vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu – přihlásil také v rozsudku ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. . V něm (maje dříve učiněné závěry za uplatnitelné rovněž ve vztahu k údaji data vystavení vlastní směnky) dále doplnil, že jakkoli lze formální náležitosti směnky posuzovat výlučně dle výsledné podoby směnečné y se zřetelem na zákonem předepsané náležitosti, a též se zřetelem na to, zda je daný údaj ze směnečné y objektivně seznatelný, důvodem neplatnosti směnky může být pouze takový údaj, jenž bude vzbuzovat rozumné pochybnosti o samotném obsahu dané formální náležitosti (posuzováno z pohledu kteréhokoliv účastníka směnečného vztahu, tedy i třetí osoby, která se případně v budoucnu účastníkem směnečného vztahu stane).

Z těchto judikatorních výstupů (na nichž Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit) se pro poměry projednávané věci podává, že závěr soudů nižších stupňů, podle nichž sporná nemůže být platná jako směnka vlastní, neboť datum jejího vystavení (kterým měl být 25. listopad 20009) předchází vyznačenému datu splatnosti, nemůže obstát. Se zřetelem ke způsobu, jakým byl údaj o datu vystavení směnky na u zapsán, jakož i ke grafické podobě tohoto údaje na sporné směnce totiž nelze mít žádné pochybnosti o tom, že obsahem posuzovaného zápisu data vystavení sporné směnky je údaj označující (jako den vystavení směnky) den 25. listopadu 2009, tedy den zjevně předcházející splatnosti směnky (30. květnu 2010). Takový údaj je – bez zřetele k tomu, že k vyhotovení směnky byl použit (ve vztahu k údaji letopočtu data vystavení) neupravený tiskopis směnečné y – evidentně ze sporné y seznatelný, přičemž žádný účastník směnečného vztahu evidentně nemůže mít rozumné pochybnosti o tom, kdy byla sporná směnka (podle zápisů na ní vyznačených) vystavena (jinak řečeno, nemůže nabýt přesvědčení, že by snad k vystavení sporné směnky nemělo dojít v roce 2009, ale až v roce „20009“).

Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2016

JUDr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu