Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5335/2015

22 Cdo 5335/2015

U S N E S E N Í

B. B.,

K. K.,

zastoupenému JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v Opavě – Městě, Masařská 323/6, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2015, č. j. -170, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce Mgr. Antonína Hulvy.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( )

Okresní soud v Opavě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2014, č. j. -108, určil, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 578/2, zahrada, o výměře 110 m

2

, v katastrálním území K. je žalobce. Vzájemný návrh žalovaného na určení, že výlučným vlastníkem uvedeného pozemku je žalovaný, soud zamítl.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. 5. 2015, č. j. -170, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu

jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených ( ).

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle nyní platného změní (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 12. února 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. a ze dne 24. června 2014, sp. zn. . Nesplní-li dovolatel tuto povinnost, nezbývá, než dovolání odmítnout.

V dané věci dovolatel výslovně neuvedl, o jaký z důvodů přípustnosti upravený v dovolání opírá, podle dovolacího soudu by snad mohlo jít o to, že uvedené otázky dovolací soud dosud výslovně neřešil. Nicméně dovolatelem formulované otázky přípustnost dovolání založit nemohou.

Je-li v judikatuře dovolacího soudu vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. ). To platí bezezbytku o otázkách pod body 1) a 2) dovolání, které jsou jen dílčími ve vztahu k zásadě volného hodnocení důkazů, o které nejsou v judikatuře pochyby (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a nálezů pod č. 41/2000). Posouzení otázek kladených dovolatelem tak vždy záleží na úvaze soudu v konkrétní věci, provedené v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ( ); dovolací soud nemůže předpisovat, jakému důkaznímu prostředku má dát soud přednost.

K otázce č. 3): Jak v odborné literatuře, tak i v judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. , a řada dalších rozhodnutí) není pochyb o tom, že vlastníkem, držitelem a uživatelem (detentorem) nemovitosti mohou být tři různé osoby. Samozřejmé je, že i když vlastník nemovitost neužívá, neznamená to, že ten, kdo ji užívá, je jejím držitelem (např. věc má v držbě jiná osoba než vlastník, a ta ji pronajme).

K dalším bodům dovolání se uvádí: Není zřejmé, v čem by měla přípustnost dovolání spočívat, otázky nejsou zcela jasné. Obecně lze říci, že je-li proveden duplicitní zápis vlastnictví, lze jej odstranit ve sporu o určení vlastnického práva, přičemž vlastníkem může být jen jeden ze zapsaných; soud zkoumá, který to je, jeho rozhodnutí je deklaratorní. To, kdo je vlastníkem, je podle hmotného práva objektivní stav, který soud nemůže upravovat podle toho, co se snad komu zdá za vhodné či účelné; to ostatně platí i pro dobré mravy (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 1999 sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech č. 8/1999; z četné judikatury zmiňující toto rozhodnutí viz usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2008, sp. zn. ). Samozřejmě lze podle dobrých mravů hodnotit právní jednání, kterými bylo vlastnické právo nabyto; o posouzení této otázky však v tomto dovolacím řízení nejde. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak není podle přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle odmítl.Výrok o náhradě nákladů řízení není třeba odůvodňovat ( ).Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. května 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu