Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4882/2015

28 Cdo 4882/2015

U S N E S E N Í

obec Kyšice

Mgr. M. S.

, zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem v Plzni, Guldenerova 4,

o určení vlastnického práva

, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. června 2015, č. j. -132, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (Okresního soudu Plzeň-sever) ze dne 26. ledna 2015, č. j. -111, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. 237/3, parc. č. 237/11, parc. č. 880/2 a parc. č. 886/19 v kat. území K. u P.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , , ve znění pozdějších předpisů ), neboť není přípustné. Rozhodl tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepatří do okruhu rozhodnutí (usnesení) vyjmenovaných v (proti nimž je dovolání přípustné bez dalšího) a nejsou naplněny ani předpoklady přípustnosti dovolání podle , neboť relevantní právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal důvody k jinému posouzení těchto v jeho rozhodovací praxi již vyřešených právních otázek.

Jde-li o otázku (odvozeného) nabytí vlastnického práva žalovanou, zprostředkovaně od oprávněné osoby, jež pozemky nabyla na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody oprávněné a povinné osoby podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), lze z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat např. na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. a v nich shrnutou judikaturu, ze které – ve zkratce – vyplývá, že vlastnictví oprávněné osoby je založeno nikoliv dohodou uzavřenou mezi oprávněnou a povinnou osobou, nýbrž pravomocným rozhodnutím vydaným ve správním řízení, že z rozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení soud v občanském soudním řízení vychází podle ustanovení věty druhé (a to i jde-li – dle tvrzení účastníka – o rozhodnutí vadné, nikoliv však nicotné), přičemž „pouhou vadu, nikoliv nicotnost, způsobuje i (případná) okolnost, že s určitým subjektem nebylo nakládáno jako s řádným účastníkem správního řízení“ (k posledně uvedenému srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. ).

V tomto směru nejsou závěry odvolacího soudu ani v kolizi s dovolatelkou předestřeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2003, sp. zn. (a v něm dále citovanou judikaturou), jež ve svých důvodech připomíná, že nicotným je zejména správní akt vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným správním orgánem. O takový případ v nyní souzené věci zřetelně nejde.

V rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nejsou pak ani odvolacím soudem – podpůrně formulované – závěry o možném originárním nabytí vlastnického práva vydržením, v závislosti na posouzení oprávněnosti držby jako takové [řešené zde v režimu , – se zřetelem k ustanovení , části věty za středníkem, , ]. Dle konstantní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1068) platí, že otázku dobré víry držitele, že mu pozemek patří, lze v dovolacím řízení přezkoumat v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené. Na takových úvahách závěry odvolacího soudu založeny nejsou, přičemž dobrá víra držitelů (žalované a jejích předchůdců) byla soudy hodnocena nikoliv jen ze subjektivního přesvědčení držitelů, nýbrž objektivně a vztahovala se i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu /titulu/, který by mohl mít za následek vznik práva (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1067, svazek 15, ročník 2002). Zmínit lze i důvodnost přesvědčení v nabytí vlastnictví, opřené zde o zápis do katastru nemovitostí (jež zde prospívá žalované, nikoliv žalobkyni).

Za dané situace (kdy odvolací soud na podkladě více důvodů dochází k závěru, že vlastnické právo k pozemkům tak či onak svědčí žalované a nikoliv žalobkyni) pak na výsledku řízení nic nemění ani odvolacím soudem naposledy zmiňovaný závěr o možném nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby o určení vlastnického práva obce, jenž se zde spojuje s důsledky plynoucími z ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění , tvrdí-li žalobkyně, že vlastnické právo měla nabýt právě na základě tohoto právního předpisu, aniž by však dříve, před 1. 4. 2013, vyvinula-li potřebnou aktivitu směrem k dosažení souladu mezi jí /tvrzeným/ právním stavem a zápisem do katastru nemovitostí. Tedy ani řešení této otázky nemůže pak založit přípustnost dovolání.

Protože dovolání bylo odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu