Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3504/2015

28 Cdo 3504/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a)RUGBY KLUB Petrovice, občanského sdružení,se sídlem v Praze 10 -Petrovicích, Grammova 2, zastoupeného JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, a b)A. I., P., zastoupené JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250/50, za účasti 1)Městské části Praha - Petrovice se sídlem v Praze 10, Edisonova 429, a 2)České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rabínovo nábř. 42, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání druhé žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2014, č. j. -356, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné o d ů v o d n ě n í ( ) :

V řízení podle části páté Městský soud v Praze výrokem I. rozsudku (v pořadí druhého) ze dne 23. října 2014, č. j. -356, změnil (v pořadí druhý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 2. 2014, č. j. -300, ve výroku I. tak, že se určuje, že A. I. je vlastnicí pozemků par. č. 574/1, 574/2 a 573/3 v katastrálním území P. a že se takto nahrazuje výrok III. rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 12. 9. 2007, č. j. PÚ 1003/07/2; ve vztahu k pozemku parc. č. 449/4 v katastrálním území P. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž žaloba A. I. o určení, že je vlastnicí této parcely byla zamítnuta, potvrdil; ve vztahu k pozemkům parc. č. 446/1, 446/2, 447/1, 447/2, 447/3 a 447/4 zůstal tento výrok rozsudku soudu prvního stupně nedotčen. Výrokem II. rozsudku odvolacího soudu byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž rozhodl, že A. I. není vlastnicí pozemků parc. č. 449/1 (sportoviště) a 449/5 (pastvina) v katastrálním území P., a že tímto výrokem se nahrazuje výrok I. rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 12. 9. 2007, č. j. PÚ 1003/07/2, v části, kterým bylo určeno, že A. I. je vlastnicí těchto pozemků. Ve výroku III. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, ve výrocích IV., V., VI. a VII. byl tento rozsudek zrušen a věc mu v tomto rozsahu byla vrácena k dalšímu řízení, a výrokem V. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vydání pozemků parc. č. 449/1, 449/4 a 449/5 v kat. území P. oprávněné osobě (druhé žalobkyni) brání překážka uvedená v ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť v řízení bylo prokázáno, že na pozemku parc. č. 449/1 existovalo před 1. říjnem 1976 a ke dni účinnosti tohoto zákona sportoviště, a že pozemky parc. č. 449/4 a 449/5 slouží k provozu tohoto sportoviště [jde o celek (areál)] - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. .

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k pozemku parc. č. 449/4 v kat. území P., a proti výroku II., jímž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k pozemkům parc. č. 449/1 (sportoviště) a parc. č. 449/5 (pastvina), podala druhá žalobkyně dovolání, jež má za přípustné podle ustanovení , neboť „dovoláním napadený výrok rozhodnutí soudů obou stupňů závisí na vyřešení otázky jak hmotného, tak procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně má být soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( )“. Namítá, že „obsah spisu neodpovídá skutkovým závěrům soudu“, neboť je sice pravdou, že byl proveden důkaz výpisy z obecní kroniky, kde je uvedeno (v zápise z roku 1947), že fotbalistický sportovní klub si prosadil hřiště na louce pod pivovarem, avšak nikde není a nebylo potvrzeno, že se jedná o pozemek totožný s předmětným pozemkem (dle KN) parc. č. 449/1“. Podle názoru dovolatelky „soud prvního stupně nerespektoval pokyn odvolacího soudu obsažený v předchozím rozsudku ze dne 28. 1. 2013, neprovedl výslechy starousedlíků či jiné další důkazy“ a jako „zcela nedostačující se jeví důkaz písemným prohlášením PhDr. O. S. a K. R., což bylo v podstatě jediné doplnění dokazování pro zrušení předchozího rozsudku soudu I. stupně“. Odvolací soud se pak chybně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, „nerespektování závazného procesního pokynu toleroval“ a jeho rozhodnutí ve věci samé potvrdil. „Za problematický“ považuje dovolatelka také závěr odvolacího soudu, že „z hlediska ust. zákona o půdě není třeba zjišťovat, zda dotčený pozemek byl využíván jako sportoviště k roku 1976, ale stačí prokázat, že pozemek byl využíván jako sportoviště kdykoliv předtím“; má tak za to, že „se jedná o nepřípustný extenzivní výklad překážky ve vydání pozemku“. Stejné argumenty se musí vztahovat též na pozemky parc. č. 449/4 a 449/5, které byly z pozemku parc. č. 449/1 odděleny až v roce 2001 a evidentně slouží provozu ragbyového hřiště na pozemku parc. 449/1. „Protože se odvolací soud neřídil ani svými vlastními pokyny, jimiž zavázal soud I. stupně, zatížil tím řízení a své rozhodnutí vadou“. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části výroku I. a ve výroku II. zrušen a věc mu v tomto rozsahu byla vrácena k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. a čl. II bod 2. - dále jen „ “).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ). Současně platí, že přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a), a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , či jeho části (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Argument, podle kterého napadené rozhodnutí řeší právní otázku,„při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit [srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. ].

Nejvyšší soud dovolání druhé žalobkyně odmítl podle ustanovení 243c odst. 1 a , neboť jednak neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení (srov. též ), ani v něm nebyl uplatněn dovolací důvod podle ustanovení (námitky dovolatelky jednak směřují proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, a dále jde o námitky, jimiž soudům vytýká, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Pro tyto vady dovolání nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. května 2016 JUDr. Olga P u š k i n o v á předsedkyně senátu