Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5595/2015

28 Cdo 5595/2015

U S N E S E N Í

Ing. J. D.

J. Ř.

, zastoupenému Mgr. Robertem Kvasničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16,

o zaplacení částky 1 600 000 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2015, č. j. -209, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 21. března 2012, č. j. -131, jímž tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 600 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost podle ) spatřuje v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Jako dovolací důvod žalovaný ohlásil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), za něž pokládá závěr odvolacího soudu, že „žalobce měl jednat s žalovaným jako fyzickou osobou o provedení dalších prací nad rámec smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a společností CC Real Nitranská s.r.o. a za tímto účelem poskytnout žalovanému zálohy ve výši 1 600 000 Kč na plnění podle smlouvy, která se neuskutečnila“ a z něj následně dovozovaný závěr o vzniku bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce (v situaci, kdy odpadl právní důvod zaplacení zálohy).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení o dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 a čl. II bod 7 , jímž se mění , u, a některé další zákony).

Podle ustanovení je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. , nebo v usnesení ze dne 25. srpna 2014, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že „dovolací námitka, že

vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak

, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Spatřuje-li snad dovolatel přípustnost dovolání v tom, že

dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak

, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.“

K tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. března 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

K formulovaným důvodům dovolání sluší se pak uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (i zde srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Kritizuje-li tedy dovolatel závěry odvolacího soudu, že „žalobce měl s žalovaným jednat jako s fyzickou osobou fyzickou ohledně provedení dalších prací nad rámec smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a společností CC Real – Nitranská s. r. o. a za tím účelem poskytnout žalovanému zálohy ve výši 1.600.000,- Kč na plnění podle smlouvy, která se neuskutečnila“, k této kritice nelze než uvést, že napadený závěr je závěrem skutkovým (skutkovým zjištěním, založeným na hodnocení v řízení provedených důkazů; ), nikoliv závěrem právním. V této souvislosti, i se zřetelem na argumentaci dovolatele o výkladu projevu vůle smluvních stran, sluší se z judikatury dovolacího soudu také připomenout, že zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevů vůle jednajících, jde rovněž o skutkové zjištění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod číslem 46, ročník 2002).

O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto a kdy žalobci, jenž by měl jinak na náhradu nákladů tohoto řízení zásadně právo, v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu