Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1653/2014

29 Cdo 1653/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně TORDAL s. r. o., se sídlem v Praze 10, V Chotejně 700/7, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 27580989, zastoupené Mgr. Monikou Hoffmannovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1169/51, PSČ 130 00, proti žalovanému Ing. P. S., zastoupenému Mgr. Petrem Hájkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, PSČ 412 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2013, č. j. -159, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. února 2013, č. j. -106, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 4. dubna 2011, č. j. -8, jímž původně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.050.000 Kč s 6% úrokem od 22. března 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.500 Kč a na nákladech řízení částku 100.390 Kč, (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku II. o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Odvolací soud – vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování – přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se žalovaný námitkou zaplacení směnky povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem ubránil.

Přitom zdůraznil, že uplatněná námitka není námitkou kauzální, jež by vycházela ze vztahů se směnkou jen souvisejících, žalovaný proto nebyl povinen v námitkách vylíčit obsah tzv. směnečné smlouvy (popsat důvod vystavení směnky). Založil-li žalovaný ve včas podaných námitkách svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na tvrzení, podle kterého (žalobkyní uplatněnou) směnku zaplatil bezhotovostním převodem dlužné částky na účet označený původním majitelem směnky (Ing. V. D.), šlo podle odvolacího soudu o námitku směnečnou, řádně odůvodněnou a tudíž také projednatelnou.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

Nejvyšší soud předesílá, že podle ustanovení je dovolání obecně přípustné (s přihlédnutím k omezením dle ) též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzované věci k těmto akcesorickým výrokům patří druhý výrok napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, a dále třetí výrok napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolatelka však ve vztahu k těmto výrokům neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci, takže ohledně nich neotevírá ani žádnou otázku procesního nebo hmotného práva ( ). Dovolání proti těmto výrokům proto přípustné není.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je Nejvyšší soud rovněž neshledal přípustným dle ustanovení

V řešení otázek dovoláním předestřených (týkajících se projednatelnosti a povahy uplatněné námitky) je totiž napadený rozsudek v souladu s ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu.

Jakkoli lze dovolatelce v obecné rovině přisvědčit v tom, že mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tedy uplatňuje-li žalovaný směnečný dlužník tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (k tomu viz např. rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 29. září 2009, sp. zn. , rozsudek ze dne 24. října 2013, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. ), nemůže být současně žádných pochyb o tom, že námitka zaplacení směnky (uplatněná i v poměrech dané věci) takovou (kauzální) námitkou (tj. námitkou mající původ v mimosměnečných a se směnkou toliko souvisejících vztazích) není (k tomu srov. též důvody usnesení ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. , ze dne 30. července 2008, sp. zn. , nebo ze dne 24. září 2008, sp. zn. , jakož i důvody rozsudku sp. zn. ).

K naplnění požadavku na řádné odůvodnění námitky zaplacení směnky proto není zapotřebí, aby směnečný dlužník (z hlediska skutečností, jež jsou určující pro posouzení důvodnosti takové námitky, zcela nadbytečně) vylíčil také obsah tzv. směnečné smlouvy, tj. uvedl, jaký byl bezprostřední důvod vystavení směnky, příp. aby tvrdil další okolnosti netýkající se samotného směnečného vztahu účastníků.

Na povaze uplatněné námitky přitom nemůže nic změnit ani okolnost, že směnka měla být (podle skutkových tvrzení obsažených v námitkách) zaplacena bezhotovostním převodem, když zvolený způsob plnění závazku ze směnky ještě nečiní ze směnečné námitky (zaplacení směnky) námitku kauzální (obecně k přípustnosti bezhotovostního placení na směnku srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. ).

Ostatními námitkami (polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a výhradou, podle níž soudy nižších stupňů neprovedly žalobkyní navržené důkazy) dovolatelka nevystihuje způsobilý dovolací důvod ( ) a neotevírá tak jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, která by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v Ani tyto námitky tak dovolání žalobkyně přípustným nečiní.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 22. září 2014), která podle ustanovení bodu 6., a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí částku 12.540 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( , 3 ) ve výši 2.696,40 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 15.536,40 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. dubna 2016

JUDr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu