Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1461/2016

30 Cdo 1461/2016

U S N E S E N Í

Ing. A. M.

1) V. F.

,

2) O. F.

, oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 18,

3) CZECH REAL CONCULTING, spol. s r. o.

, se sídlem v Praze 3, Bořivojova 35/878, identifikační číslo osoby 262 40 742, a

4) EUROMETAL, v. o. s.

, se sídlem v Prostějově, Perštýnské nám. 188/9, identifikační číslo osoby 415 03 970, zastoupené JUDr. Josefem Augustinem, advokátem se sídlem v Prostějově, Žižkovo nám. 20, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalované 4) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2015, č. j. -398, takto:

I. Dovolání žalované 4)

se odmítá

.

II. Žalovaná 4)

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Hany Hučkové, advokátky se sídlem v Ostravě, 28. října 430/211; jinak nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále již „odvolací soud“) předcházel rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 22. dubna 2015, sp. zn. , kterým byl (prvně vydaný) rozsudek odvolacího soudu ze dne 31. března 2014, č. j. -321, vyjma jeho výroků III. a IV., jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyni a žalovanou 3), zrušen a věc byla v tomto rozsahu odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud tak měl znovu rozhodnout v uvedeném rozsahu o opravném prostředku směřujícím proti žalobě vyhovujícímu rozsudku Okresního soudu v Prostějově (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 8. června 2012, č. j. -255. V kasačním rozsudku přitom dovolací soud mimo jiné vyložil:

„Na základě podaného odvolání se odvolací soud – s přihlédnutím k čl. II bodu 2 Přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zabýval otázkou aplikace (nyní podle cit. novely již ) stanovícího, že žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Dospěl přitom k závěru, že žalobkyni svědčí toliko ekonomický, nikoli však právní zájem na podání tohoto typu žaloby.

V judikatuře (nejen) dovolacího soudu se ustálil právní názor, že předpokladem úspěšnosti žaloby o určení podle , zda tu právní vztah nebo právo je či není, je, že účastníci mají věcnou legitimaci a že žalobce má na určení naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen; případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 35, svazek 3, Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, str. 261).

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6. března 2001, sp. zn. , publikovaném pod C 290, svazek 3 Souboru (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), dovodil, že ‚naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy podle může mít i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení‘. Dále uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. prosince 2002, sp. zn. , že ‚žalobce může mít naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem určité nemovitosti je žalovaný (podle vykonatelného rozsudku povinný dlužník žalobce), který ji převedl na jinou osobu, přestože mu to zakazovalo předběžné opatření soudu, jestliže tímto určením získá doklad nezbytný pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, a že odporovat lze jen platnému právnímu úkonu‘.

Z těchto rozhodnutí především vyplývá, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem podle může mít i osoba, která nebyla nebo není vlastníkem nemovitostí, která nechce být zapsána jako vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí, ale je osobou, pro kterou je určení vlastnického práva nutné z hlediska uplatnění jejích vykonatelných pohledávek cestou soudního výkonu rozhodnutí prodejem těchto nemovitostí. Předpokladem proto také je, že nemůže uspokojení vymahatelných pohledávek tímto způsobem dosáhnout jiným procesním prostředkem, resp. žalobou odpůrčí podle obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 29. července 2003, sp. zn. ). Toto ustanovení z roku 1964 stanovilo, že věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovaným úkonem ušlo z dlužníkova majetku. Z povahy věci nebylo možné uplatnit odpůrčí žalobu v těch případech, pokud předmětný právní úkon byl postižen absolutní neplatností (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2000, sp. zn. ).“

Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 16. června 2015, č. j. -398, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I. a II., v nákladovém výroku IV. jej v rozsahu vyloženém v ad II. změnil, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že předmětná smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k označeným nemovitostem je (podle § 39 obč. zák.) absolutně neplatná, a proto na jejím základě nemohla původně žalovaná 3) nikdy nabýt vlastnictví k předmětným nemovitostem a následně je kupní smlouvou převést na žalovanou 4), neboť i tato navazující kupní smlouva je absolutně neplatná. Žalovaný 1), respektive žalovaní 1) a 2) tedy mají ve společném jmění uvedené nemovitosti.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání žalovaná 4) (dále též „dovolatelka“), v němž uplatňuje dovolací důvod podle a polemizuje s právním názorem odvolacího soudu, respektive dovolacího soudu, jak byl k otázce naléhavého právního zájmu žalobkyně vyložen ve shora již zreferovaném kasačním rozhodnutí. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání dovolatelky není ve smyslu přípustné. Z obsahu podaného dovolání lze dovodit, že dovolatelka fakticky uplatnila předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu v tom směru, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, in concreto otázky naléhavého právního zájmu žalobkyně na podání určovací žaloby podle , která je prý v rozhodování dovolacího soudu rozhodována rozdílně. Tak tomu ovšem není, neboť dovolatelkou zmiňovaná rozhodnutí ve věcech sp. zn. , sp. zn. , nebo sp. zn. , pokud jde o v nich učiněné právní závěry, nejsou v žádném rozporu se shora označeným kasačním rozhodnutím dovolacího soudu, v němž je řešena procesní otázka naléhavého právního zájmu věřitele na určení vlastnictví jeho dlužníka k předmětnému (v daném případě nemovitému) majetku (k tomu srov. též další rozhodnutí dovolacího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , nebo sp. zn. ).

Jelikož dovolání dovolatelky není ve smyslu přípustné, nebylo možné se ani zabývat tím, zda odvolací řízení je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Lze ovšem nad rámec toho uvést, že písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu je z hlediska obsahové stránky srozumitelné a nevykazuje žádné zjevné defekty, neslučitelné s touto formou odůvodnění soudního rozhodnutí.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první odmítl.

I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění ( ), dovolací soud zde pouze ve stručnosti poznamenává, že při rozhodování o těchto nákladech řízení nemohl vycházet z ověřitelného údaje o ceně nemovitého majetku, a proto o těchto nákladech řízení rozhodl podle , vyhl. č. , (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. ) a a podle je přiznal ve výši 4.114,- Kč (odměna za 1 úkon právní služby /sepis vyjádření k dovolání/ ve výši 3.100,- Kč + režijní paušál ve výši 300,- Kč + 21 % sazba DPH ve výši 714,- Kč) žalobkyni, která se prostřednictvím své advokátky k dovolání dovolatelky, jež bylo tímto usnesením dovolacího soudu odmítnuto, písemně vyjádřila.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 20. dubna 2016

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu