Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4416/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně PARKING CENTRUM, a. s., se sídlem v Mariánských Lázních, Pramenská 653/2, PSČ 353 01, identifikační číslo osoby 61776068, zastoupené JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199/2, PSČ 353 01, proti žalované S T A V O S A N spol. s. r. o., se sídlem v Plzni, Předenická 1, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 45354201, zastoupené JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem se sídlem v Plzni – Vnitřním Městě, Malá 43/6, PSČ 301 00, o zaplacení 1 367 853 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2015, č. j. -99, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „“).

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 5. 2013, č. j. -55, kterým byl pro opožděnost odmítnut odpor žalovaného ze dne 20. 3. 2013 proti platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Plzni dne 21. 2. 2013, č. j. -40, není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a).

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud se úvahou, že její tvrzení, podle něhož přihlášení do její datové schránky neučinila osoba oprávněná, nebylo v řízení prokázáno, neboť toto tvrzení samo o sobě není dostatečným důkazem o této skutečnosti, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. se jedná o otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Argumentuje závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. (uveřejněného pod číslem 35/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. (jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz), podle nichž negativní tvrzení se zásadně neprokazují a účastník, který tvrdí negativní skutečnost, nenese ohledně této skutečnosti důkazní břemeno.

Dovolatelkou předložená otázka, zda lze prokazovat negativní tvrzení, kritéria stanovená v nesplňuje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu na řešení této otázky nezávisí.

Argumentaci, v níž spatřuje požadavek na prokázání negativní skutečnosti, dovolatelka vytrhuje z kontextu úvah odvolacího soudu a takto izolovanou, s využitím jisté nedůslednosti v její formulaci, ji významově posouvá.

Závěr o tom, že dovolatelce bylo řádně doručeno do datové schránky, odvolací soud založil

a) na poznatku vyplývajícím z potvrzení o dodání do datové schránky, vystaveného Ministerstvem vnitra České republiky v souladu s , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se do datové schránky dovolatelky dne 4. 3. 2013 v 14:34:28 hod. prostřednictvím příslušných přístupových údajů přihlásila osoba oprávněná k přístupu do této datové schránky, a současně

b) na úvaze, že dovolatelce se zprávu podávající se z tohoto důkazu zpochybnit nezdařilo, neboť samotné tvrzení, že se oprávněná osoba v uvedené době do datové schránky nepřihlásila, ke zpochybnění nestačí.

V souzené věci se tedy jedná o jinou důkazní situaci, než kterou řešil Nejvyšší soud v dovolatelkou zmíněných rozhodnutích či např. též v rozsudcích ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. , ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. , ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. , a ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. . Po dovolatelce se tu nechtělo, aby prokazovala, že se do její datové schránky oprávněná osoba v uvedený čas nepřihlásila. Dovolatelka měla možnost zpochybnit věrohodnost potvrzení o dodání do datové schránky jako důkazu o tom, že k přihlášení oprávněné osoby došlo (např. tvrzením a osvědčením takových skutečností, v důsledku nichž by bylo vyloučeno, že to byla oprávněná osoba, kdo se do datové schránky přihlásil), a odvolací soud dovodil, že se jí to prostřednictvím uvedeného tvrzení nezdařilo.

Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl).

Argumentaci, jež by splňovala kriteria stanovená v , nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení důvodu dovolání.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá )

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 4. 2016

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu