Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 464/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání České republiky - Ministerstva financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zast. JUDr. M. V., podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 16. ledna 2001, sp.zn. (v právní věci žalobkyně M. Š., zast. advokátem proti žalovanému Česká republika - Ministerstvo financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o finanční náhradu podle , vedené pod sp.zn. Okresního soudu Plzeň-město), takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. ledna 2001 pod čj. -144 potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. listopadu 1999 pod čj. -118 ve výroku, jímž byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni 309.915,- Kč v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu do 3 dnů od právní moci rozsudku a dále ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že se českému státu náhrada nákladů řízení nepřiznává a to na tom podkladě, že důkazní břemeno ohledně sporného tvrzení, že právní předchůdkyni žalobkyně byla přiznaná náhrada za vyvlastněné nemovitosti vyplacena, leží na žalované. Jen ve výroku o nákladech řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uznal žalovaného, aby žalobkyni k rukám právního zástupce nahradila na nákladech řízení v prvním stupni namísto původních 48.360,- Kč jen 35.280,- Kč a to na základě nového přepočtu.

Dovolání proti svému rozsudku odvolací soud nepřipustil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání žalovaný, který se domáhal zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

Dovolatel uplatňoval, že Ústavní soud České republiky, na jehož názor odvolací soud poukazoval, se ve svém nálezu pod sp.zn. , který byl uveřejněn pod č. 94 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR ve svazku 14 ročník 1999 - II. díl, ve výroku předmětnou problematikou důkazního břemene nezabýval, pouze v odůvodnění nálezu konstatoval názor krajského soudu na tuto otázku. Poukazoval rovněž na závěr ústavního soudu o tom, že obecné soudy mají plnou volnost v hodnocení důkazů a pokud respektují kautely dané ustanoveními , nepřísluší ani Ústavnímu soudu takové hodnocení znovu „hodnotit\" a to i tehdy, pokud by s uvedeným hodnocením nesouhlasil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „").

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (, ) a opírá se o zákonem stanovený dovolací důvod ( ). I když odvolací soud o návrhu, podaném žalovaným tak rozhodl, že dovolání nepřipustil, zjistil dovolací soud, že dovolání je přípustné podle Jde totiž o případ, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (rozhodné je, že ve výroku o věci samé), kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (původní rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. února 1997 pod čj. -32, jímž byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. června 1998 pod čj. -47).

Po projednání věci dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není důvodné.

Odpověď na otázku, kterého z účastníků řízení zatěžuje důkazní břemeno v případě podle , že totiž věc přešla na stát vyvlastněním bez vyplacení náhrady, nelze hledat jen ve výsledcích dokazování a v jejich hodnocení, ale v samotných principech dokazování před soudem. Jestliže žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyni byly nemovitosti vyvlastněny bez vyplacení náhrady a žalovaný to popírá, potom důkazní povinnost, že k výplatě došlo, zatěžuje žalovaného. Nelze totiž na žalobkyni spravedlivě požadovat, aby dokazovala negativní skutečnost. Nelze se v tomto směru ztotožnit ani s názorem žalovaného, opírajícího se o rozhodnutí jiného soudu v jiné věci o této otázce, že bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně, když jí byla vyvlastňovací náhrada sice přiznána, ale nevyplacena, domáhat se jejího vyplacení cestou práva. V souzené věci je rozhodné, zda byla splněna podmínka, obecně upravující nárok na vydání věci, totiž, zda věc přešla na stát vyvlastněním bez vyplacení náhrady. Tak tomu nepochybně v souzené věci bylo, protože přes veškerou snahu dokazování doplnit se skutečnost výplaty náhrady nepotvrdila. Pokud potom v důsledku faktické nemožnosti věc vydat byla žalobkyni přisouzena podle finanční náhrada, vypočítaná na základě znaleckého posudku k žádosti žalobkyně, podané ve smyslu cit. zákona (vyvlastněná nemovitost byla zbourána, nelze rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o přiznání nároku ve věci samé považovat za nesprávný.

Proto nezbylo, než dovolání podle ustanovení zamítnout.

Žalovaný (dovolatel) nebyl v řízení o dovolání úspěšný, žalobkyni náklady v řízení o dovolání nevznikly. Proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto podle ustanovení za použití ustanovení , a

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 28. března 2001

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu