Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 975/2016

20 Cdo 975/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného DIAMO, státní podnik, se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 201, identifikační číslo osoby 00002739, zastoupeného JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Pátova 394, proti povinnému Ing. J. K., N. B., pro 43 320 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 445/15, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 10. 2015, č. j. -86, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Povinný, aniž zastoupen advokátem, napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost vyvozoval z tvrzení, že předmětem nalézacího řízení byly nároky z pracovněprávních vztahů (vrácení přeplatku zvláštního příspěvku horníků) a že v dané exekuční věci nebylo „rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč“, nýbrž bylo rozhodováno o zastavení exekuce.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2 ).

Podle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Již z dikce citovaného ustanovení plyne, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v “ – se váže toliko s nalézacím řízením (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061), neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností(srov. V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 09 2013, sp. zn. ). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní.

Oproti tomu soudní praxe dále – výkladem z jeho účelu – dovodila, že dikce ustanovení („bylo rozhodnuto o peněžitém plnění“) se spojuje i s rozhodnutími o zastavení exekuce vymáhaného plnění, jež nepřevyšuje peněžní částku 50 000 Kč.

Konečně, co do rozhodnutí o odkladu exekuce, je nepřípustnost dovolání založena expressis verbis ustanovením , a to bez dalšího.

Jakožto nepřípustné dovolací soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Dovolání je nadto vadné tím, že neobsahuje vymezení předpokladů své přípustnosti ( , ), což zakládá další důvod, pro který musí být podle téhož ustanovení odmítnuto.

Ve vztahu k věcné oponentuře, uplatňované dovolatelem před soudem prvního stupně a soudem dovolacím, stojí za zaznamenání, že – kdyby dovolací přezkum byl možný – by obstát nemohla. Navzdory jisté disproporci mezi označením oprávněného v exekučním titulu a tím, jež ve svých rozhodnutích použil soudní exekutor, není pochyb o identitě (a jednotě) oprávněného, což je i za takové situace pro exekuční řízení dostatečným předpokladem k tomu, aby bylo nadále vedeno; naopak důvod k zastavení exekuce, jak se domníval odvolatel, tím založitelný není.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2016 JUDr. Vladimír Kůrka předseda senátu