Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1931/2023

23 Cdo 1931/2023-64

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněné České republiky – Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, proti povinnému P. R., narozenému XY, bytem v XY, o vymožení částky 1 800 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 7. 2020, č. j. -236, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, č. j. -273, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 9. 2021, č. j. -16, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. -55, takto:I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 9. 2021, č. j. -16, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. -55, se odmítá.

Odůvodnění:

Z obsahu předloženého spisu se podává, že Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 14. 7. 2020, č. j. -236, zastavil řízení o návrhu povinného ze dne 20. 4. 2020 na odklad exekuce vedené pro pohledávku oprávněné v celkové výši 1 800 Kč. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2020, č. j. -273, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti těmto usnesením podal povinný dne 15. 3. 2021 žalobu pro zmatečnost (byť usnesení Krajského soudu v Praze označil pouze jeho spisovou značkou a datem vydání, nikoliv číslem jednacím – poznámka Nejvyššího soudu).

Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 16. 9. 2021, č. j. -16, žalobu pro zmatečnost doručenou mu dne 15. 3. 2021 odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 2. 2023, č. j. -55, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal povinný včasné dovolání. Navrhl zrušení napadených rozhodnutí a současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil jejich právní moc a vykonatelnost. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „ “.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. ). Povinný svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ povinného proti usnesení soudu prvního stupně podle ve spojení s věty první zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz).

Dále se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání ve vztahu k usnesení odvolacího soudu.

Podle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se peněžitý limit uvedený v uplatní i v případě dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení či o žalobě pro zmatečnost v řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč včetně řízení exekučního; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2013 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. , ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. , a ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. ). V případě, že jde o žalobu pro zmatečnost podanou v exekučním řízení, je přitom lhostejné, zda exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních, neboť výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. ).

V nyní posuzované věci bylo dovoláním povinného napadeno usnesení odvolacího soudu potvrzující odmítnutí žaloby pro zmatečnost podané povinným v exekučním řízení vedeném o vymožení peněžitého plnění ve výši 1 800 Kč s příslušenstvím, tj. o částce nepřevyšující 50 000 Kč, přičemž v exekučním řízení (tj. i v řízení o žalobě pro zmatečnost podané v exekučním řízení) se neuplatní žádná z výjimek z tohoto peněžního cenzu upravených v Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž objektivně není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Navíc povinný napadl usnesení odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy i tu část jeho prvního výroku, kterou bylo rozhodováno o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a druhý výrok, kterým bylo rozhodováno o nákladech odvolacího řízení. Podle však dovolání není přípustné ani proti výrokům o nákladech řízení.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání povinného odmítl podle pro objektivní nepřípustnost. Nadto lze dodat, že o nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu byl povinný rovněž poučen odvolacím soudem.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou, podléhá soudnímu poplatku, neboť poplatková povinnost podle zákona o soudních poplatcích zásadně vzniká podáním dovolání. Je-li však odmítnuto dovolání jako nepřípustné podle , vzniká poplatková povinnost podle zákona o soudních poplatcích uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle O této povinnosti rozhodne soud prvního stupně ( zákona o soudních poplatcích). Vzhledem k ustanovení zákona o soudních poplatcích, podle něhož osvobození od poplatku podle téhož zákona, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle , není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle okolnost, že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. ). Pro možnost odmítnout dovolání objektivně nepřípustné podle také není rozhodná skutečnost, že nebyla splněna podmínka zastoupení dovolatele advokátem, resp. že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný na https://nalus.usoud.cz), Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o akcesorickém návrhu povinného na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který se rozhodnutím o dovolání stal bezpředmětným.

Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 7. 2023

Mgr. Jiří Němec předseda senátu