Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 318/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelů a) CAVERA d. s., se sídlem v Praze 5, Brňovská I, PSČ 155 21, identifikační číslo osoby 00552356, a b)JUDr. L. Z., obou zastoupených JUDr. Ladislavem Zvolským, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 1076/7, PSČ 110 00, za účasti 1) Ing. R. P., zastoupeného JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Východní Předměstí, Mikulášská 455/9, PSČ 326 00, 2) Z. H., zastoupeného doc. JUDr. Janem Kocinou, Ph. D., advokátem, se sídlem v Plzni, Vnitřní Město, Malá 43/6, PSČ 301 00, a 3)NAVELIKO a. s., se sídlem v Plzni, Východní Předměstí, Plzenecká 196/6, PSČ 326 00, identifikační číslo osoby 46882693, o určení akcionáře společnosti NAVELIKO a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání Ing. R. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2015, č. j. -398, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. dubna 2012, č. j. -212, určil, že navrhovatel CAVERA d. s. je jediným akcionářem společnosti NAVELIKO a. s. (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.) a o odměně opatrovníka společnosti NAVELIKO a. s

.

(dále jen „společnost“) [výrok IV.].

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání Ing. R. P. a Z. H. zamítl návrh Ing. R. P. na přerušení řízení (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III., a IV. potvrdil a ve výroku II. změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal Ing. R. P. dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Jedinou otázku, kterou dovolatel Nejvyššímu soudu předestírá a ve vztahu k níž vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu , je otázka posouzení dobré víry a vydržení „akcií“ emitovaných společností, maje za to, že odvolací soud tuto otázku posoudil v rozporu s (dovolatelem citovanou) judikaturou Nejvyššího soudu a dovozuje, že se v důsledku vydržení stal vlastníkem akcií společnosti (a tedy jejím akcionářem) v „rozsahu 40 % k celku“.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 29. června 2007, sp. zn. , ze dne 20. června 2008, sp. zn. , a ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. , či usnesení ze dne 17. února 2010, sp. zn. , anebo ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) se podává, že:

1) Posouzení toho, zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží ( , , dále jen „obč. zák.“) nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele.

2) Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva.

3) Oprávněným držitelem ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. je držitel, který věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat.

4) Držitel, který drží věc na základě omylu, jenž není omluvitelný, může být sice v dobré víře, avšak nikoli „se zřetelem ke všem okolnostem“. Proto nemůže být držitelem oprávněným.

5) Při posuzování omluvitelnosti omylu držitele se vychází z objektivních hledisek; proto nezkušenost držitele, resp. nižší úroveň vzdělání, kterého dosáhl, nejsou významné.

Odvolací soud posoudil otázku, zda dovolatel byl v dobré víře, že se v důsledku nabytí „listin vytištěných v roce 1997“ stal akcionářem společnosti, v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, když přihlédl ke všem okolnostem projednávané věci a vycházel z toho, že dobrá víra je „kategorií“ objektivní, a nikoliv subjektivní.

Na závěru odvolacího soudu, podle něhož dovolatel nemohl být při zachování běžné opatrnosti se zřetelem ke všem zjištěným okolnostem v dobré víře, že je akcionářem společnosti, pak nemůže ničeho změnit ani dovolatelem zdůrazňovaná skutečnost, že zde byl (podle jeho přesvědčení) domnělý právní důvod nabytí „akcií“ emitovaných společností. Dovolatel totiž přehlíží, že existence (alespoň domnělého) titulu je sice nezbytným předpokladem oprávněné držby (srov. např. shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu), nikoliv však předpokladem jediným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2016

JUDr. Petr Šuk předseda senátu