Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1299/2015

20 Cdo 1299/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného MAIRA ENTERPRISE LLC, se sídlem 1090 Vermont Ave, N. W., 2005, Washington, DC, L43671, Spojené státy americké, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně - Zábrdovicích, Koliště 259/55, proti povinné Mgr. et Mgr. E.Š., B., zastoupené Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 468/18, pro 23 932 442 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2014, č. j. -325, takto:Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění ( ) :

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné (k doplnění dovolání ze dne 21. 2. 2014 se pro opožděnost podání nepřihlíží) proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále „odvolací soud“) ze dne 5. 11. 2014, č. j. -325, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2012, č. j. -59, ve výroku I., o nařízení exekuce, ve výroku II., o pověření soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, Škroupova 150, provedením exekuce, a ve výroku III., o náhradě nákladů exekuce, odmítá podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení ), neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání ( o. s. ř) řádně nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání ( ve spojení s ) a dostatečným způsobem (ohledně dvou námitek) nevystihla ani důvod dovolání ( a 3 ).

Námitka, že se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když neprovedl potřebné dokazování za účelem zjištění, zda došlo ke kontraktaci rozhodčí smlouvy“, směřuje zjevně k otázce skutkových zjištění odvolacího soudu a nezakládá důvod dovolání, resp. takovou námitku nelze od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. ). Dovolatelka za účelem přípustnosti dovolání rovněž neupřesnila (alespoň v rovině citace právních závěrů), s jakou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (nikoli Ústavního soudu, na jehož nález dovolatel odkazuje) má být řešená právní otázka v rozporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na dovolatelkou formulované otázce pravomoci rozhodce rozhodovat spor na základě předložené prosté kopie rozhodčí smlouvy napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí a námitka již proto nevymezuje dovolací důvod. Svojí podstatou se přitom netýká pravomoci rozhodce, ale míří k věcné správnosti podkladového rozhodnutí, kterou v exekučním řízení přezkoumávat nelze (srov. z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , publikované pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2013, sp. zn. ). Dovolatelka v tomto případě ani nezvolila jakýkoli z předpokladů přípustnosti dovolání podle

Právní otázka, zda „s postoupením pohledávky před zahájením rozhodčího řízení u rozhodce ad hoc přejde právo z rozhodčí smlouvy z postupitele na postupníka“, sice byla odvolacím soudem v napadeném usnesení řešena, nemůže však být - hlediskem vyjádřeného předpokladu přípustnosti dovolání - v rozporu s dovolatelkou specifikovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 2/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, řešícím odlišné právní problémy, a to jednak otázku, zda „žádost žalovaného o prodloužení lhůty k vyjádření v žalobě je v rozhodčím řízení jeho prvním úkonem týkajícího se věci samé“, jednak otázku, zda „rozhodčí doložka sjednaná v kupní smlouvě se vztahuje i na zajištění závazků z této smlouvy směnkou avalovanou fyzickou osobou“.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. března 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu