Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3145/2012

20 Cdo 3145/2012

U S N E S E N Í

PhDr. B. K.

Ing. O. K.

, zastoupenému JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 4, Michelská 699/81, pro 314 841,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2011, č. j. -75, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 20. července 2011, č. j. -53, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 3. ledna 2011, č. j. -15, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2011, č. j. -38. Uvedl, že povinný mohl okolnost, že splnil svou pohledávku ještě před vydáním exekučního titulu, uplatnit jedině v nalézacím řízení. Stejně tak mohl pouze v nalézacím řízení uplatnit námitku promlčení vymáhaného práva. Současně uvedl, že návrh na exekuci byl podán v desetileté promlčecí době ve smyslu § 110 odst. 1 obč. zák., když podle tohoto předpisu byl posouzen právní vztah mezi účastníky i v nalézacím řízení.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), namítá, že všechny relevantní námitky již v nalézacím řízení uvedl, že se důsledku nekontrolovatelného krvácení z nosu jednání u soudu nemohl účastnit, že právnímu zástupci oprávněné se podařilo přesvědčit soud, že jeho platby se týkaly příslušenství a že „uznání dluhu vlastně není uznáním dluhu, ale potvrzením o prodloužení splatnosti“. Námitkou promlčení se nalézací soud vůbec nezabýval. Připomněl, že v případě rozsudku pro zmeškání lze zastavit výkon rozhodnutí i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. Proto je podle jeho názoru exekuční soud povinen se uplatněnými námitkami zabývat. Povinný rovněž doplnil, že oprávněná věděla o jeho složité finanční situaci, že při půjčce 360 000,- Kč si dohodli odměnu 90 000,- Kč, že když se jeho podnik stabilizoval, zaplatil oprávněné celou jistinu (tj. 360 000,- Kč) do 8. 8. 2001 a že jako kompenzaci zaměstnal jejího tehdejšího partnera za velmi nadstandardních podmínek. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že povinný opakuje argumenty, které již uvedl před obvodním soudem, že podkladový rozsudek není rozsudkem pro zmeškání a že své námitky měl povinný uplatnit v nalézacím řízení. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ), ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. prosinci 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. března 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné), podle něhož je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel nenamítá, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani posouzením námitek v dovolání uvedených k takovému závěru dospět nelze.

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. března 2007, č. j. -40, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2009, č. j. -77, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné 288 500,- Kč s vyčísleným příslušenstvím. Podkladový rozsudek není rozsudkem pro zmeškání.

Namítá-li povinný, že vymáhané právo zaniklo již před vydáním exekučního titulu, zpochybňuje tím věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že soud výkonu rozhodnutí (exekuce) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Namítá-li povinný, že se kvůli svému zdravotnímu stavu nemohl účastnit jednání, vytýká ve skutečnosti vadu nalézacího řízení. Jak však judikatura

(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod pořadovým číslem 123) opakovaně dovodila, vady nalézacího řízení se do řízení vykonávacího (exekučního) nepřenášejí.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.

předsedkyně senátu