Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4168/2015

22 Cdo 4168/2015

U S N E S E N Í

Mgr. Z. K.

Ing. P. K.

, zastoupenému JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská třída 455/9, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. května 2015, č. j. -184, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 19 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Kateřiny Hůlkové Ludvíkové.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Rokycanech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. ledna 2015, č. j. -169, vypořádal zaniklé společné jmění manželů (SJM) - účastníků řízení. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. května 2015, č. j. -184, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil a změnil jej ve výroku III. pouze ve stanovení delší lhůty splatnosti vypořádacího podílu 1 852 035 Kč tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 600 000 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku a částku 1 252 035 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o „ a “ („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. 1. 2013 nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter má část námitek, které dovolatel v dovolání uplatňuje (původ prostředků na zakoupení bytu v Soukenické ulici, částka, za kterou měly být prodány podílové listy). Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. září 2014, sp. zn. ). Námitkami skutkového charakteru se proto dovolací soud nezabýval.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části) - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. .

V dané věci dovolatel jen obecně tvrdí, že dovolání je přípustné podle a , aniž by důvod přípustnosti jakkoliv konkretizoval. Skutečnost, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačí k odmítnutí dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , popř. ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , které obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. ).

Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby dovolací soud přezkoumal důvodnost dovolání; tento předpoklad v dané věci není naplněn.

Dovolací soud tudíž jen nad rámec výše uvedeného k námitkám právní povahy uvádí: Vypořádání SJM se řídí stejným právním režimem jako jeho zánik (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1015, sp. zn. , a ze dne 3. června 2015, sp. zn. ). Pokud jde o tzv. valorizaci vnosu do SJM, podle ustálené judikatury platí, že jestliže byla nějaká věc získána za trvání manželství zčásti ze společných prostředků a zčásti z prostředků patřících jen jednomu z manželů, pak při vypořádání SJM je manžel, z jehož prostředků byl tento náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci nižší, než byla její původní hodnota, bylo by třeba k tomu přihlédnout a náklady, které na ni jeden z manželů ze svých prostředků vynaložil, by se nenahradily v plné výši, nýbrž jen ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci vyšší než původní hodnota, pak by se k tomuto zvýšení při stanovení náhrady nákladů, vynaložených jen z prostředků jednoho z manželů, nepřihlíželo. Do SJM totiž náleží a oběma manželům je společná věc v takto zvýšené hodnotě, takže z této zvýšené hodnoty se vycházelo i při stanovení podílů na společném majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2000, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2004, sp. zn. , publikované pod č. C 2707 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2005, sp. zn. , a řada dalších rozhodnutí; viz též 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 141-142). Lze též poukázat na zásadu, že i při určení hodnoty vypořádávaného majetku musí soud vycházet z ceny v době jeho rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 1999, sp. zn. , publikovaný v Soudních rozhledech č. 2/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2008, sp. zn. , a řada dalších rozhodnutí; viz též R 42/1972, str. 263-264).

K vypořádání souboru nemovitostí v R.: „Pravidlo, že při vypořádání SJM se věci ze zaniklého společného jmění mají mezi rozvedené manžele rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla pokud možno co nejnižší, nelze uplatňovat paušálně a bezvýjimečně. Soud může věci ze zaniklého společného jmění rozdělit i nerovnoměrně a rozhodnout o vyrovnání podílů v penězích, neboť někdy není možné nebo účelné rozdělit společné věci mezi manžely podle velikosti jejich podílů“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2013, sp. zn. ). Praxe dovolacího soudu vychází ze závěru, že jestliže v řízení o vypořádání společného jmění manželů vyjdou najevo různé skutečnosti svědčící pro přikázání věci každému z účastníků, resp. pro určitý způsob vypořádání, je na úvaze soudu rozhodujícího v nalézacím řízení, jaké řešení zvolí. Jeho úvahu by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě, že by byla zjevně nepřiměřená (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, pod pořadovým č. C 8062). Tak tomu však v daném případě není. Je skutečností, že způsob vypořádání navržený dovolatelem mohl vést k snížení výše vypořádacího podílu, nicméně odvolací soud uvedl skutečnosti, které jej vedly k přikázání nemovitostí jako celku dovolateli (viz str. 4 jeho rozsudku); jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.

O hypotéce údajně tížící uvedené nemovitosti se žalovaný v odvolacím řízení nezmínil; proto se touto otázkou nemohl odvolací soud zabývat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. ). Ostatně žalobkyně ve vyjádření k dovolání tvrdí, že dluh byl již zaplacen.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu