Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5241/2015

28 Cdo 5241/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně MUDr. V. H., L., zastoupené JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, za účasti České republiky – Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o poskytnutí finančního vypořádání za nemovitý majetek (dle ), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání České republiky – Ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2013, č. j. -79, takto:I. Dovolání se odmítá.

II. Česká republika – Ministerstvo vnitra

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám advokátky JUDr. Kristiny Škampové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. března 2013, č. j. -49, v odvoláním napadeném výroku pod bodem I, jímž bylo České republice – Ministerstvu vnitra uloženo zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně Z. Š. (dále jen „původní žalobce“) částku 2.000.000,- Kč jako vypořádání za nemovitý majetek podle , kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území P. R. v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik; v tomto rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru správy majetku ze dne 17. 2. 2011 (správně 15. 2. 2011), č. j. MV-69801-41/OSM-2009, ve spojení s rozhodnutím ministra vnitra ze dne 6. 12. 2011, č. j. MV-25482-12/VS-2011 (výrok IV). Současně byl rozsudek potvrzen i v nákladovém výroku pod bodem III (jímž náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků) a žalované bylo současně uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 44.644,- Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu, všem jeho výrokům, podala Česká republika – Ministerstvo vnitra dovolání.

Usnesením ze dne 29. září 2015, č. j. -118, Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl o tom, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce (se zřetelem k tomu, že původní žalobce Z. Š. dne 14. 3. 2014 zemřel) s V. H. (shora označenou žalobkyní).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) pak dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 , a čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Shledal, že dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ustanovení ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ).

Dovolatelkou předestřenou otázku hmotného práva, zda měly soudy při stanovení výše odškodnění vycházet toliko z přihlášky podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n., o soupisu československého majetku na Z. U., odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2015, sp. zn. ; spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupné i na jeho webových stránkách), přičemž Nejvyšší soud neshledává důvody, pro které by se měl od zastávaného výkladu v nyní posuzované věci odchýlit.

Další argumentace dovolatelky, směřující ke zpochybnění zjištěného skutkového stavu (splnění zákonných podmínek pro vypořádání, zejména zanechání nemovitého majetku rodiči původního žalobce na P. R., vlastnické právo k tomuto nemovitému majetku), jakož i její kritika postupu soudu, který těmto zjištěním předcházel (námitka, že doklady o vlastnictví není možné nahradit výpověďmi svědků ani přihláškou podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n., o soupisu československého majetku na Z. U.; dále že odvolací soud vycházel pouze z tvrzení původního žalobce), není z hlediska přípustnosti dovolání (jež lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci; ) relevantní. Vadná skutková zjištění přípustnost dovolání nezakládají, stejně jako vady řízení; k nim dovolací soud přihlíží tehdy, je-li dovolání – poměřováno vymezeným dovolacím důvodem dle – přípustné (srov. věty druhé ).

Nelze však nezmínit námitku dovolatelky, podle které v řízení nebylo prokázáno, že by matka původního žalobce zemřela (soudy obou stupňů vycházely ze skutkového zjištění, že byla narozena dne 2. 1. 1882), neboť tuto okolnost podle dovolatelky neprokazují výpovědi svědků o tom, že byla odvlečena do koncentračního tábora ani skutečnost, že je její jméno uvedeno na památníku obětí holocaustu v J. Dovolatelka tak dovozuje, že je třeba matku původního žalobce považovat za „formálně žijící“ (!), takže je potenciální oprávněnou osobou, pročež za tohoto stavu nelze rozhodnout o přiznání vypořádání za majetek, který pozbyla na P. R. Ač je pochopitelné, že se každý účastník snaží udělat maximum pro úspěch ve věci a mnohdy veden touto snahou vznáší i netypické námitky, nepokládá dovolací soud takovou argumentaci – uplatňovanou organizační složkou státu, jenž se přijetím zákona snaží alespoň o částečné zmírnění následků majetkových křivd občanům České republiky, k nimž došlo zanecháním nemovitého majetku na území P. R. – za korektní.

V dané situaci je pak i dovolatelkou položená otázka procesního práva, týkající se povahy řízení dle části páté ( a násl.), ryze akademická, zde bez vlivu na rozhodnutí o věci samé, nehledě na to, že i tato otázka byla již judikaturou zodpovězena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2015, sp. zn. ; z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 25. března 2010, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že relevantní právní otázky odvolací soud napadeným rozsudkem vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a že tedy žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu naplněn není.

Dovolání účastnice pak není přípustné ani v části, kterou napadá výroky o náhradě nákladů řízení, a to již proto, že uvedenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, jež i v případě výroku o nákladech řízení představuje bagatelní hranici přípustnosti dovolání podle ustanovení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věty první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a za situace, kdy dovolání účastnice bylo odmítnuto a kdy k nákladům oprávněné žalobkyně patří odměna za zastupování advokátkou ve výši mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 3.100,- Kč ( , , , ve znění pozdějších předpisů), spolu s náhradou hotových výdajů advokátky stanovených paušální částkou 300,- Kč na jeden úkon právní služby ( cit. vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 714,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2016

Mgr. Petr Kraus předseda senátu