Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4603/2015

26 Cdo 4603/2015

U S N E S E N Í

hlavního města Prahy

DELTA CENTER a.s.

, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Bubenské nábřeží 306, IČO: 45148007, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Husova 240/5, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2015, č. j. -183, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit a vyklizené předat nemovitosti specifikované v žalobě, a to s odůvodněním, že nájemní poměr k jí užívaným nemovitostem zanikl výpovědí z 16. prosinci 2011 k 31. prosinci 2012.

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 31. března 2015, č. j. -162, dané řízení – s odkazem na ustanovení – přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. .

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. června 2015, č. j. -183, citované usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nepřerušuje.

Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil) není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “), neboť odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu předloženou otázku předpokladů a zákonných hledisek rozhodných pro možnost řízení přerušit podle

V posuzovaném případě – vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám – však především nelze ztratit ze zřetele, že podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle však dovolatelka právě takový (nezpůsobilý) důvod rovněž uplatnila, a to námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za nepřezkoumatelné už proto, že dovolatelkou tvrzené nedostatky jeho odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jejích práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. , zaujal Nejvyšší soud názor, že ustanovení , týkající se možnosti soudu řízení přerušit, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, rozhodnutí ve věci nemůže být v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. rovněž odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 23. dubna 2015, sp. zn. ).

Smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 24. února 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. C 9541 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Na hospodárnost řízení ve spojení s důvodem přerušení řízení podle klade akcent i literatura (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 752). Důvody k přerušení řízení podle jsou pak dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít podstatný význam pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 24. února 2015, sp. zn. , tj. rozhodnutí, na něž v dovolání odkázala dovolatelka, či z 16. června 2015, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 4. listopadu 2015, sp. zn. projednávaném případě lze – i přes okolnosti zdůrazňované v dovolání – konstatovat, že odvolací soud vymezil hypotézu ustanovení v intencích shora citované judikatury a nelze mu úspěšně vytýkat, že – zejména s přihlédnutím k době, po kterou trvá řízení v dané věci – přiznal rozhodující význam hlediskům odůvodňujícím nepřerušení řízení (především právu účastníků na projednání věci v přiměřené lhůtě), neboť jeho úvaha v tomto směru není zjevně nepřiměřená. Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu