Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3937/2015

25 Cdo 3937/2015

U S N E S E N Í

Ing. M. V.

1) J. M.

a

2) P. M.

, zastoupeným JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem Praha 1, 28. října 1001/3, o 161.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2015, č.j. -52, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaní

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.486 Kč k rukám Mgr. Petra Sikory, advokáta se sídlem Praha 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2015, č.j. -52, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „ “).

Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání soudu prvního stupně, který byl vydán poté, co žalovaní podali odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, nicméně se již ve věci nevyjádřili k výzvě podle

Dovolatelé vznášejí proti rozsudku dvě námitky. Předně upozorňují na skutečnost, že u Ústavního soudu probíhá řízení o návrhu prvního senátu Ústavního soudu na zrušení Přípustnost dovolání v tomto směru dovozují z toho, že názor Ústavního soudu je odlišný od ustálené rozhodovací praxe a napadený rozsudek byl vydán na základě ustanovení zákona, které bude v blízké době zrušeno. Dále namítají, že žaloba je zjevně nedůvodná a tato vada bránila vydání rozsudku pro uznání. Rozsudek pro uznání byl proto vydán v rozporu s ustáleným názorem dovolacího soudu, že usnesení podle 114b odst. 1 lze vydat pouze v případě, kdy byly splněny podmínky řízení a jestliže žaloba netrpí vadami, které by bránily pokračování v řízení. Podle názoru dovolatelů chápe ustálená soudní praxe důvodnost žaloby jako klíčovou podmínku pro vydání rozsudku pro uznání.

Uplatněné dovolací námitky nezakládají přípustnost dovolání podle

Sama skutečnost, že u Ústavního soudu probíhá řízení o zrušení ustanovení , nezakládá přípustnost dovolání. Závěry dovolatelů, ze kterých dovozují přípustnost dovolání, tedy že zde existuje názor Ústavního soudu odlišný od ustálené soudní praxe a předmětné ustanovení bude v blízké době zrušeno, pak nelze považovat za odpovídající skutečnosti za stavu, kdy Ústavní soud v řízení o zrušení předmětného ustanovení dosud nerozhodl a jeho konečné rozhodnutí nelze jakkoliv předjímat. Dovolací soud rozhoduje podle právního stavu účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Jestliže ustanovení bylo ke dni vydání napadeného rozhodnutí a nadále také je součástí platného a účinného právního řádu, je povinností obecných soudů jej aplikovat ( y), a to v souladu s ustálenou judikaturou tím způsobem, že jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce uznání nároku, je soud povinen rozhodnout rozsudkem pro uznání [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , publikovaný pod číslem 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka rozhodnutí“)]. V daných souvislostech je třeba zdůraznit povahu účinků nálezu Ústavního soudu, kterým se ruší právní předpis či jeho jednotlivé ustanovení. Takový nález působí s ohledem na princip zákazu retroaktivity zásadně pouze do budoucna. Zpětné účinky derogačního nálezu v horizontálních vztazích jsou obecně nepřípustné (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. , ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. , dále stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , nebo sdělení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, č. Org 23/13, k účinkům nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , jakož i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. , publikovaný pod č. 47/2013 Sbírky rozhodnutí). I případné budoucí zrušení předmětného ustanovení tedy nemůže mít bez dalšího v daném případě vliv na již nabytá práva a povinnosti, o kterých bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem.

Na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že všechny senáty Ústavního soudu již v řadě případů rozhodovaly o ústavních stížnostech ve věcech, v nichž byl obecnými soudy vydán rozsudek pro uznání za použití , avšak v žádném z těchto případů Ústavní soud protiústavnost citovaného ustanovení neshledal (srov. např. nález ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. , a mnohé další).

Usnesení s výzvou podle je institutem přípravy jednání před soudem prvního stupně, v jejímž rámci soud nejprve zkoumá, zda žaloba nemá vady, které brání pokračovat v řízení, zda jsou v ní vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti, a zjišťuje, zda jsou splněny podmínky řízení. Soud nemůže o věci samé rozhodnout rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení a , jestliže pro nedostatek podmínky řízení musí být řízení zastaveno nebo jestliže žaloba trpí vadami, které brání pokračování v řízení [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. , publikovaný pod C 2089 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Soubor“)].

Vadná žaloba je taková, která neobsahuje všechny stanovené náležitosti, je nesrozumitelná nebo neurčitá (srov. ). Pod pojem vada žaloby ovšem nelze v žádném případě podřadit nedůvodnost žaloby. Důvodnost či nedůvodnost žaloby (nároku žalobou uplatněného) je závěrem plynoucím až z výsledku dokazování v řízení před soudem, ke kterému však v případě vydání rozsudku pro uznání vůbec nedochází. Pokud dovolatelé ztotožňují nedůvodnost žaloby s vadou, která brání vydání rozsudku pro uznání ve smyslu výše citované judikatury, není jejich závěr správný.

Jestliže je ve věci rozhodnuto platebním rozkazem, může být spolu s ním vydáno usnesení podle ustanovení za situace, bylo-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem a nejde-li o případy uvedené v ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný v Souboru pod C 7471).

Jedním z rozhodujících kritérií pro vydání kvalifikované výzvy podle spolu s platebním rozkazem je tedy úvaha, zda uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených v žalobě. Uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem tehdy, jestliže právní posouzení v žalobě vylíčených rozhodujících skutečností vede samo o sobě k závěru, že žalobní návrh je po právu.

V projednávané věci se žalobce domáhal zaplacení peněžité částky s tím, že jako prodávající uzavřel s žalovanými kupní smlouvu na motorové vozidlo, jejíž součástí bylo ujednání o výhradě převodu vlastnického práva až k okamžiku úplné úhrady kupní ceny. Žalovaní po převzetí vozidla kupní cenu neuhradili, načež žalobce od smlouvy odstoupil. Následně bylo žalobci vozidlo vráceno, avšak oproti stavu, v jakém jej žalovaným předal, bylo poškozeno. Žalobce se tedy domáhal náhrady škody, kterou vyčíslil jako rozdíl mezi cenou vozidla v době uzavření kupní smlouvy a cenou vozidla po jeho vrácení.

Právní posouzení těchto skutečností vede samo o sobě k závěru, že žalobcův nárok je po právu. Při sjednané výhradě vlastnictví se kupující převzetím nestává vlastníkem věci, nýbrž je i po převzetí pouhým jejím detentorem, zároveň ho však stíhá nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení věci [( věta druhá , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“)]. Má povinnost chránit věc před poškozením, zničením či ztrátou. Po dobu trvání výhrady vlastnického práva má tedy kupující u sebe cizí věc, jež je předmětem závazku smluvních stran. Pokud dojde k odstoupení od smlouvy ještě před nabytím vlastnického práva kupujícím a následnému vrácení věci prodávajícímu, odpovídá kupující prodávajícímu za škodu na věci způsobenou po dobu, kdy měl věc u sebe jako věc cizí, podle obč. zák., tedy objektivně.

Uplatněné právo žalobce na náhradu škody tedy vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem a podmínky pro vydání usnesení (výzvy) podle , jakož i následného rozsudku pro uznání, byly splněny.

Dovolatelem výše vznesené dovolací námitky tak nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu , neboť odvolací soud posoudil rozhodné právní otázky v souladu s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a zároveň není důvod, aby předmětné právní otázky byly v této věci posouzeny jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobce vůči žalovaným právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle bodu 5 a ve znění pozdějších předpisů, a činí 7.540 Kč. Advokát žalobce učinil ve věci právě jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 24. 8. 2015. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle Odměna i náhrada výdajů se podle a 151 odst. 2 navyšuje o 21% náhradu za DPH (1.646 Kč). Celkem tedy činí přiznaná náhrada nákladů 9.486,40 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 3. prosince 2015

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu