Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2010/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Luboše Buleje, zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, adresa Sokolská 270, 470 01 Česká Lípa, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2012, č. j. -433, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2010, č. j. -386, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. října 2009, č. j. -352, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podáním ze dne 6. června 2014, které bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. června 2014 a doručeno Ústavnímu soudu dne 12. června 2014, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V úvodu ústavní stížnosti vyslovuje přesvědčení, že ačkoliv podává ústavní stížnost po dlouhé době, nejedná se z jeho pohledu o stížnost, která by se měla podat do 60 dnů od doručení posledního opravného prostředku, nýbrž mu jde o spravedlivé posouzení celé věci.

2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. června 2010, č. j. -386, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. října 2009, č. j. -352, kterým byla žalovanému (stěžovateli) uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1,885.214 Kč s příslušenstvím, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

3. Následné dovolání žalovaného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2012, č. j. -433, odmítnuto jako nepřípustné, když dovolatel v případě posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu , , ve znění do 31. prosince 2012, nenastolil otázku, kterou by se dovolací soud mohl relevantně zabývat.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti výše uvedeným rozhodnutím. V ústavní stížnosti zmiňuje, že jde o stížnost na postup soudů, které zahájily exekuční řízení (zřejmě na základě ústavní stížností napadených rozhodnutí). V postupu soudů (rozhodujících nejen v ústavní stížností napadených rozhodnutích, ale i ve věci trestní, která se stávajícím sporem souvisí) spatřuje porušení , , , a d (dále jen "").

5. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené .

6. Podle , o Ústavním soudu, ve znění do 31. prosince 2012 (dále jen ""), musela být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

7. Jak stěžovatel v ústavní stížnosti sám zmiňuje, podává ústavní stížnost po dlouhé době od vydání rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, což bylo v daném případě dovolání. Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ověřil, že usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 12. března 2012 a od tohoto data se tedy začala odvíjet 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti. S ohledem na tuto skutečnost je třeba ústavní stížnost podanou k poštovní přepravě až dne 11. června 2014, tedy více než dva roky po doručení usnesení Nejvyššího soudu, hodnotit z pohledu ve spojení s jako opožděně podanou.

8. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle jako opožděně podaný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 12. srpna 2014

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj