Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
83CAA177EEF1719DC1257F5500415D62.html
HTML · 13.62 KB
No categories available
21 Cdo 2444/2015
21 Cdo 2444/2015
U S N E S E N Í
V. T.
, proti povinné
Ing. J. S.
, zastoupené Mgr. Kateřinou Lukáčovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách č. 1440/16, odebráním věcí, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. června 2004, č. j. 51 E 989/2001 -27, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 103 C 4/2013 , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2014, č. j. 56 Co 249/2014 -45, takto:
I. Dovolání povinné
se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání povinné (účastníci řízení si v řízení o žalobě pro zmatečnost zachovávají stejné procesní postavení a označení, jaké měli v původním řízení) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2014, č. j. 56 Co 249/2014 -45, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2014, č. j. 103 C 4/2013 -33, jímž byl zamítnut návrh povinné ze dne 7. 11. 2013 na osvobození od soudních poplatků a rozhodnuto, že „návrh povinné ze dne 7. 11. 2013 na ustanovení právního zástupce pro účely řízení o žalobě pro zmatečnost se zamítá“, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr o tom, že na straně povinné jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, kdy jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 , uveřejněné pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl přijat právní názor, že účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno, a že o zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný; pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se v posouzení otázky „zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1038/2013 , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 , přehlíží, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s právními závěry v těchto rozhodnutích přijatými.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu