Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 486/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jiřiny Schwarzerové, zastoupené Mgr. Kateřinou Lukáčovou, advokátkou, sídlem Na Hradbách 1440/16, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2015 č. j. -76, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2014 č. j. -45 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. března 2014 č. j. -33, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vlastimila Trombika, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jejího tvrzení porušeno její ústavně zaručené právo na právní pomoc ve smyslu a 3 d (dále jen " ") a právo na spravedlivý proces ve smyslu y.

2. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") byly zamítnuty stěžovatelčiny návrhy na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení právního zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení okresního soudu ze dne 21. 6. 2004 č. j. -27 a usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 6. 2013 č. j. -242. Okresní soud uvedené návrhy zamítl, neboť stěžovatelčino podání žaloby pro zmatečnost představuje dle něj postup naplňující znaky svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podstatou předmětné žaloby pro zmatečnost byla námitka podjatosti ve věci rozhodující soudkyně, kterou však stěžovatelka uplatnila až s odstupem několika let, a podjatost navíc dovozovala pouze z postupu dané soudkyně v předchozím řízení. Z těchto důvodů shledal okresní soud stěžovatelčina tvrzení jako účelová a v řízení o žalobě pro zmatečnost svévolná nebo zřejmě bezúspěšná. Usnesení okresního soudu následně potvrdil Krajský soud v Ostravě, přičemž se v podstatě ztotožnil se závěry uvedenými v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně. Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelčino dovolání pro nepřípustnost, neboť odvolací soud se napadeným usnesením nijak neodchýlil od rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozporuje závěr obecných soudů o svévolnosti nebo zřejmé bezúspěšnosti její žaloby pro zmatečnost. Tato žaloba představuje dle stěžovatelky její jedinou právní obranu proti nesprávnému a nezákonnému rozhodnutí z původního řízení. Důvody této nezákonnosti leží v řadě pochybení obecných soudů a bez osvobození od soudních poplatků nemůže stěžovatelka proti nezákonnému rozhodnutí brojit. Navíc by jako právní laik měla být zastoupena odborníkem, chránícím její subjektivní práva. Dále stěžovatelka obsáhle vypočítává pochybení soudů z původního řízení a uvádí judikaturu Nejvyššího soudu, s níž jsou rozhodnutí napadená žalobou pro zmatečnost v rozporu. Poukázala rovněž na skutečnost, že v původním řízení byla osvobozena od soudních poplatků. Ústavní stížnost uzavírá tvrzením, že obecné soudy posoudily její žádosti velmi formálním způsobem, aniž by se zabývaly nezákonnými postupy z předchozího řízení, které by měly být projednány v řízení o žalobě pro zmatečnost. Pro úplnost doplnila, že v dané věci podala návrh na obnovu řízení, jímž se však soudy nezabývají a tak dochází k nepřiměřeným průtahům. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní podmínky projednání návrhu

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené okolnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle .

6. Stěžovatelka fakticky brojí proti závěru obecných soudů, jimiž byla konstatována svévolnost nebo zjevná neúspěšnost bránění stěžovatelčiných práv prostřednictvím podané žaloby pro zmatečnost podle ustanovení . Závěry soudů jsou však v tomto směru jak právně, tak skutkově podložené a odpovídají ustálené praxi rozhodování o osvobození osob od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Stěžovatelka argumentaci soudů v podstatě přehlíží a od Ústavního soudu zřejmě očekává, že její původní návrhy sám přezkoumá. Taková role však Ústavnímu soudu nepřísluší. Stěžovatelka i v ústavní stížnosti fakticky potvrzuje správnost závěrů obecných soudů, neboť její argumentace se zabývá průběhem původního řízení a vůbec se netýká podstaty podané žaloby pro zmatečnost, a to podjatosti (tedy vztahu ke stěžovatelce nebo předmětu řízení) rozhodující soudkyně a s ní souvisejícími závěry obecných soudů. Ústavní soud tak neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení stěžovatelčiných základních práv a svobod.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu