Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3075/2013

30 Cdo 3075/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně K. K., zastoupené JUDr. Kateřinou Vodičkovou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 792/40, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČO 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 424/16, o zaplacení částky 399.927 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2013, č. j. -145, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Rozsudkem ze dne 29. 5. 2012, č. j. -126, Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 241.780 Kč s úrokem z prodlení za období od 3. 6. 2008 do zaplacení. V části, v níž se žalovaná domáhala po zaplacení částky 158.147 Kč s úrokem z prodlení za období od 3. 6. 2008 do zaplacení řízení zastavil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Rozsudkem ze dne 13. 5. 2013, č. j. -145, Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , dále jen „ “) projednal podle hlavy třetí, části čtvrté (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení ve spojení s čl. II. bod 7 ), bez nařízení jednání ( věta prvá ) a dospěl k závěru, že dovolání je třeba odmítnout z níže uvedených důvodů.

V části, v níž dovolatelka namítá, že ke škodě, jejíž úhrady se žalobkyně domáhá, nedošlo v souvislosti se zadržením pachatele, ale v souvislosti s provedenou domovní prohlídkou, není dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2013, č. j. -145, podle ustanovení věty první přípustné, neboť právní otázka, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být vztah příčiny a následku prokázán, byla vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2012 sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. ), když pozdější příčina (domovní prohlídka) je příčinou rozhodnou, která přetrhuje příčinnou souvislost mezi následkem a příčinou dřívější (zadržení).

V části, v níž se dovolatelka obšírně zabývá argumentací, proč byl nesprávný postup Policie ČR při provedené domovní prohlídce, Nejvyšší soud České republiky dovolání dovolatelky odmítl podle ustanovení , když podle dikce ustanovení je společným předpokladem přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující. V přezkoumávané věci však odvolací soud zjistil, že škoda byla způsobená v souvislosti se zadržením pachatele a nikoliv s provedenou domovní prohlídkou, a tedy správnost či nesprávnost postupu Policie ČR při domovní prohlídce je v dané věci irelevantní, neboť není v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. Rovněž námitka, že postup Policie ČR při zadržení R. K. nebyl korektní, se váže k způsobu provedení domovní prohlídky, na níž však rozhodnutí odvolacího soudu založeno není.

V části, v níž dovolatelka namítá, že soud prvního stupně neprovedl důkazy tak, jak byly navrhovány a jak vyplynuly z důkazního řízení, Nejvyšší soud České republiky dovolání dovolatelky podle ustanovení věty první odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Námitka neprovedení důkazů je totiž namítanou vadou řízení, kterou by se dovolací soud mohl v souladu s ustanovení zabývat pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné. Neboť se však dovolatelce přípustnost dovolání založit nepodařilo, dovolací soud se nemohl námitkou vady řízení zabývat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2015

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.

předseda senátu