Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 801/2015

ROZSUDEK

a) L. K.

b)

B. F.,

P., proti žalovanému

Bytovému družstvu Hrubého

, se sídlem v Praze 8, Hrubého 1204/4, IČO 28978587, zastoupenému JUDr. Evou Kuchtovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Šimůnkova 1596/4, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2014, č. j. -461, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně a) je povinna

zaplatit

žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Evy Kuchtové, advokátky se sídlem v Praze 8, Šimůnkova 1596/4, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. 10. 2014, č. j. -461, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 24. 2. 2014, č. j. -406, kterým zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, v 8. podlaží domu, k. ú. K., na adrese P., kterou dala dne 11. 6. 2009 žalobcům právní předchůdkyně žalovaného městská část P. (dále též jen „Byt“, „Výpověď“), a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobci jsou společnými nájemci Bytu, Výpověď, jež byla doručena oběma žalobcům, má všechny náležitosti požadované zákonem, a že výpovědní důvody v ní uplatněné byly naplněny. Právní předchůdkyně žalovaného (městská část Praha 8) dala žalobcům Výpověď s tím, že hrubě porušují povinnosti vyplývající z nájmu bytu, neboť bez písemného souhlasu pronajímatele přenechali Byt do podnájmu jiným osobám [ , , ve znění do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“], že mají více bytů, neboť kromě předmětného bytu mají další byty, a to v P., v M. a v R. K. [ obč. zák.], a že byt bez vážného důvodu neužívají, popř. ho užívají jen občas [ obč. zák.]. Žalobkyně a) užívala Byt, v němž platila regulované nájemné, od uzavření nájemní smlouvy dne 8. 3. 1995 do roku 1999, kdy se i s dcerou odstěhovala do N., kde žije doposud. Žalobce b), jenž uzavřel manželství s žalobkyní a) dne 27. 7. 2000, v bytě nikdy nebydlel. V roce 2003 koupila žalobkyně a) do svého vlastnictví bytovou jednotku o velikosti 4+1 o výměře 149 m2, v P. (dále jen „Bytová jednotka“), kterou pronajímá. S ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně považoval za správný jeho závěr, že žalobci nemají žádný spravedlivý důvod pro užívání dvou bytů ani žádné závažné důvody, které by jim dočasně bránily Byt užívat, ani dlouhodobě nečiní žádné kroky k tomu, aby odstranili překážky bránící jim v jeho v užívání, a že tak byly naplněny výpovědní důvody podle , d) obč. zák. Protože naplněnost každého z těchto výpovědních důvodů postačuje k zamítnutí žaloby, nezabýval se již dalším uplatněným výpovědním důvodem podle obč. zák.Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně a) dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), a uplatnila dovolací důvod podle Namítala, že uplatněné výpovědní důvody nebyly naplněny, vytýkala odvolacímu soudu, že provedené důkazy nesprávně posoudil a že dokazování bylo neúplné. Měla za to, že v řízení bylo prokázáno, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby (z důvodů tam podrobně uvedených) užívala jen jeden byt, že Bytovou jednotku ani užívat nemůže (musí ji pronajímat, aby mohla splácet půjčku, kterou si vzala na její pořízení). Nesouhlasila ani se závěrem soudu, že v Bytě platila regulované nájemné, a zdůrazňovala, že městská část P. neměla v úmyslu Byt pronajímat pro sociální účely. Zpochybňovala i zjištění soudu, že Byt bez vážných důvodů neužívá vůbec. Měla za to, že z provedeného dokazování je zřejmé, že Byt občas užívala a že pro to měla vážné důvody. Namítala, že při posouzení naplněnosti uplatněných výpovědních důvodů pominul odvolací soud Smlouvy o založení Evropského společenství, podle něhož je všem občanům členských států Evropské unie zaručena svoboda volného pohybu pracovníků. Využili-li žalobci tohoto práva, neměli by být „trestáni“ výpovědí z nájmu Bytu, v němž mají trvalé bydliště. Zdůrazňovala, že výpovědní důvody upravené v , d) obč. zák. již současná úprava nájmu bytu v zákoně č. , (dále též jen „o. z.“), neobsahuje. Oba výpovědní důvody byly pozůstatkem socialistického práva, v současné době však požadavek, aby nájemce měl pouze jeden byt, nemá žádné racionální opodstatnění, o čemž svědčí i úprava výpovědních důvodu v o. z. Odvolací soud měl uplatněné výpovědní důvody hodnotit i s přihlédnutím k platné právní úpravě. Měla za to, že pokud by tak učinil, musel by dospět k závěru, že Výpověď je v rozporu s dobrými mravy i v rozporu s právem žalobců brát se o vlastní štěstí a štěstí jejich rodiny (výkonem práce v zahraničí a podporou dcery žalobkyně v jejím studiu v zahraničí). Dále zpochybňovala i naplněnost výpovědního důvodu podle obč. zák. (podnájem bez souhlasu pronajímatele). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.Žalovaný se v dovolacím vyjádření ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry odvolacího soudu, vyvracel dovolací námitky žalobkyně a) a poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, popř. zamítnuto.Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ ”).Otázka, zda pro posouzení platnosti výpovědi dané podle , d) obč. zák. je významné, že tyto výpovědní důvody již nejsou v o. z. výslovně uvedeny mezi výpovědními důvody, pro které může pronajímatel skončit nájem bytu výpovědí ( , o. z.), nebyla v rozhodování dovolacího soudu doposud výslovně vyřešena. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), je proto přípustné, není však důvodné.Odvolací soud správně projednávanou věc posuzoval – vzhledem k tomu, že řízení o neplatnost Výpovědi bylo zahájeno před účinností o. z. – podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále opět jen "obč. zák." ( o. z.).Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady z obsahu spisu nebyly zjištěny.Podle obč. zák. i podle o. z. může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen ze zákonem stanovených důvodů. Podle úpravy v obč. zák. účinné do 31. 12. 2013 mohl pronajímatel mj. vypovědět nájem bytu, jestliže měl nájemce dva nebo více bytů, nebylo-li možné po něm spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt [ obč. zák.], nebo neužíval-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo jej bez vážných důvodů užíval jen občas [ obč. zák.]. Ve výčtu výpovědních důvodů upravených v o. z. není ani jeden z těchto výpovědních důvodů výslovně uveden.I když současná právní úprava výslovně tyto výpovědní důvody neupravuje, nelze dovodit, že by se staly obsoletními i pro výpovědi, které byly dány podle , d) obč. zák. před účinností o. z., a že by tyto výpovědi byly – jen proto – neplatné.Jestliže dal pronajímatel nájemci výpověď z nájmu bytu do 31. 12. 2013, posoudí se její platnost vždy podle úpravy účinné v době, kdy byl tento právní úkon učiněn (srovnej ustanovení , a o. z.). Pro posouzení otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, včetně naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu, jsou pak právně významné pouze skutečnosti, které byly dány v době, kdy pronajímatel výpověď z nájmu bytu doručil nájemci. Při právním posouzení platnosti výpovědi nelze zohlednit skutkové okolnosti nastalé po tomto okamžiku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ani změnu právní úpravy.Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. ) nadto již za účinnosti obč. zák. opakovaně dospěl k závěru, že i když zakotvení výpovědního důvodu „dvou bytů“ v obč. zák. vycházelo ze společenských poměrů, jež se významně lišily od těch současných, a jednalo se o jeden z prostředků realizace státní bytové politiky při neexistujícím trhu s byty, není ani v období po skončení regulace nájemného obsoletním ustanovením a uplatní se v místě s nefungujícím trhem s byty, zejména u bytů, jež pronajímá obec v rámci zajišťování bytové potřeby svých občanů, a to za nájemné nižší, než by bylo v místě a čase obvyklé. Ústavností tohoto ustanovení se pak zabýval Ústavní soud České republiky např. v nálezu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. , a dospěl k závěru, že úprava není v rozporu s u ani s u. Stejné závěry pak platí i pro výpovědní důvod „neužívání bytu“. Od těchto závěrů není důvod se odchýlit jen proto, že výpovědní důvod dvou bytů a neužívání bytu není nyní v o. z. výslovně uveden.Skutečnost, že současná právní úprava nemá ve výčtu výpovědních důvodů výslovně uvedeny výpovědní důvody „dvou bytů“ a „neužívání bytu“, nemůže být ani důvodem, pro který by mohla být Výpověď neplatná pro rozpor s dobrými mravy (jak se domnívá dovolatelka). Podle ustálené judikatury (viz již citované R 28/2012) při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel výpověď z nájmu bytu doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (stejně jako jiné skutečnosti významné pro platnost výpovědi – viz výklad výše). Ostatně změnu právní úpravy týkající se výpovědních důvodů za takovouto právně významnou skutečnost ani považovat nelze.Otázku platnosti výpovědi z nájmu bytu pronajímatele z hlediska naplnění výpovědního důvodu podle obč. zák. posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. ), stejně jako otázku naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2000, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. ). Implicitně vyjádřený závěr odvolacího soudu, že výpověď není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, nelze s ohledem na okolnosti na straně žalobců i žalovaného považovat za zjevně nepřiměřený.Nelze ani přisvědčit námitce dovolatelky, že ustanovení , d) obč. zák. bránilo volnému pohybu pracovníků Evropské unie. Koneckonců podle ustálené judikatury dovolacího soudu (kromě výše citovaných rozhodnutí, srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. ) výkon zaměstnání může být jedním z důvodů, pro nějž nelze po nájemci spravedlivě požadovat, aby užíval jen jeden byt, popř. vážným důvodem, proč nájemce byt dočasně neužívá; ze skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem (soudem prvního stupně) je však zřejmé, že v daném případě se o takový případ nejedná. Volnému pohybu pracovníků Unie tak ani výpovědní důvody upravené v , d) obč. zák. nebránily, přístup k bydlení – i za účinnosti obč. zák. ­- měli v České republice všichni pracovníci v Unii stejný.Na řešení otázky, zda byl naplněn výpovědní důvod podle obč. zák. (kterou dovolatelka rovněž zpochybnila), napadené rozhodnutí nespočívá. Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení Lze tak uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( ).O návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí ( ), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal procesně neúspěšnou dovolatelku k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jeho zástupkyně z řad advokátů. Výši nákladů dovolacího řízení stanovil dovolací soud podle ,o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. žalovaného učinila v dovolacím řízení jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání - AT, náleží jí tak náklady ve výši celkem 2.178,- Kč, sestávající z odměny podle , AT ve výši 1.500,- Kč (čl. II , AT), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 378,- Kč ( , 3 ). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).V Brně dne 20. října 2015

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu